Roz-padání (cyklus básní)

Roz-padání

 

 

Jen při pádu do propasti můžeme zjistit, 
zda máme křídla
(a jakou mají barvu)

 

 

Duše

Neztratit se neztratit
ty víš 
sestřičko... 

zvedni hlavu a pojď!
roztáhni křídla z kostí
nátepníky na rukou tě objímají

 

 

Když srdce rozmrzne,
začne i bolet

Zanechme stopy v kyberprostoru
až se naše duše stane daty

Čas je neustále-smrtelný
Prostor je neustále-přítomný

 

 

Parafráze na Crowleyho

Každý muž a každá žena je hvězda
(a většina hvězd jsou mrtvé odlesky)

 

 

Déšť 

Déšť nepláče, 
prostě takový je

(Květina roste z kamení s nezbytnými trny
orientovanými ven i dovnitř.)

 

 

Pochodeň v levé ruce

A nevyhořet
A nevyhasnout

 

 

Nina 

V rozhovorech ráda poslouchám.
Nikoho stejně nezajímá, co říkají druzí lidé. 

 

 

„Když někam jdeme, nejsme na cestě.“
= lež

 

 

Afirmativní kurz štěstí, úspěchu, aktivní seberealizace a pozitivního myšlení (AKSUASAPM)

Jaký si to uděláš,
takový to máš
Tak nebreč anebo chcípni

 

 

Šálek čaje

Šálek dobrého čaje 
zahřeje víc než tisíc nespřízněných pohlazení,

šálek dobrého čaje 
zahřeje víc než tisíc pohlazení od nespřízněných

 

 

Horizont

s flétnou
v přirozeném ladění
na konec horizontu začátek horizontu
já ještě zbylo na těch místech naštěstí
to se nerozpadá svět,
ale jen píseň

let je nutnost i přes pulzující bolest

 

 

PostApokAlYPsA

testování reality
a zdeformované mezilidské vztahy
 
problémy přeskočeny čekají někde v záloze v noci
 
a ten divný pocit v žaludku vytančit
špína uvnitř i venku
amorální 
tklivá
zahlcující
plíce
horkým prachem
podkroví
záře z hrudníku
záblesk
seschlé tělo se láme
a ten divný pocit vytančit
 
testování reality
a zdeformované mezilidské vztahy
 
hraničně schizofrenní
s krvácejícími nehty
podrobit se pádu a vzestupu a pádu a vzestupu
zesilování a zeslabování vědomí
podrobit se pádu
a vzestupu
přirostlá k židli s kuklou na hlavě
se stává motýlem
s křídly propasti
to nejhorší a to nejkrásnější
s s s
sama sobě světlem
světlo v očích
v záři slz
objímající
tobě světlem
vzájemně světlem
tmou 
barvami
v kráse
x
  x
 
x
x
xx
x

 

 

Dotknout se
 
je 22.22
světla se rozplývají na chvíli
je čas na psaní
lidé prochází
jako vítr okolo
letmé doteky
i když je snaha
dotknout se rukama
myšlenkama
srdcem
jste tak daleko
i když nechci
světla se rozplývají jen na chvíli
v tříštivých slovech
která se tříští
rozpadá se na kousky
skládá se z kousků
rozpadá se na kousky
-- °C
bez dalších komentářů
naděje je síla je sebereflexe je
a stejně kontakt rukama je tak letmý
i při potřesení
stisknutí
pohlazení
zajímavé pozorovat
ironické
tichá i hlasitá ironie
světla, tmy, nic a všechna
ta láska odumřelá
něco zůstalo a jiskra je to nejdůležitější
pečuj o ni jak o posvátné světlo
a dokud je, tak je a může vyrůst
vzepnout se křídly
přiletět, uletět, zůstat tady
doma
i venku
i uvnitř
i ven
24 °C 
nebo 
-- °C
tužka, papír, blok a zapomenuté ticho, co píše

 

 

Před zdí spánku

bolest zaspat
ale tu po probuzení Ne,
příteli

 

 

Zvedni hlavu a pojď! 
roztáhni křídla z kostí
nátepníky na rukou tě objímají
a vůle žít

 

 

Síla letět
= odhodlání !
 

---