Ukolébaný měsíc

hmmm ... plameny svíček , druhý měsíc ... T

Druhý měsíc a lekníny, zaujala...

...ona ale každá v sobě nese něco okouzlujícího.

Příjemné a tak jemné.

Rhode,

tak tos mě moc potěšil, protože Lionel je vlastně jediný fotbalista, kterého znám. Kupodivu jsem sledovala loni finále fotbalového mistrovství světa a moc jsem držela palce Argentíně proti Francii. V Argentíně totiž rostou ty nejkrásnější kaktusy.

Podle mého laického názoru píšeš jak vázaný verš tak i tuto formu zhruba tak dobře, jako Lionel Messi hraje fotbal...

Rhode,

světlušky jsou jedním z nejčastějších japonských námětů. Ale Japonci píšou i  haiku o křesťanských kostelech. Třeba Santóka. V Japonsku zůstává stále poměrně dost křesťanů, i když jich nechal šogún Tokugawa tisíce ukřižovat.

Paráda!

Za mě hlavně trsající svetlušky a klanění v kostele...

Radovane, díky. Pěkně jsi přehodil výhybku do senrjú.

plamínky svíček

hoří mi v celém těle -

100 cl boroviček

Kočko,

kleknout si svíčky nemohou, ale uklonit se mohou.

Mně se kromě zářících hmyzích zadečků obzvlášť líbily i pohyby ve svatostánku.

Jamardi,

znám fotografii od Miloslava Stibora, na které Japonka v kimonu krmí v Benátkách holuby. Je to černobílá fotka ze šedesátých lety a vyjadřuje střet dvou kultur.

A jinak - dík za námět pro haiku. Zpracovala jsem ho takto:

Zvláštní Karlův most!

Holuby tu v kimonu

krmí Japonka

Člověk vždycky souzní s nějakou částí přírody. Já jsem tak byla vychována, u nás se tak mluvilo. A stalo se mi, že jsem fotila na Karlově mostě holuby a u šikmooké dívky z Asie to vyvolalo radostný údiv a hned mi šla z cesty. Z jaké země konkrétně pocházela, nedokážu odhadnout.

Jamardi,

děkuji. To obojí, co se ti líbí, zpracovává takové ty klasické japonské náměty jako vzdálená bouře a světlušky. Na prvním místě je ale u Japonců vždycky měsíc. Ten hraje v haiku prim.

Nejvíce se mi líbí Vzdálené hromy a Tanec světlušek.