FORMA NORMA

Neznám slov a růží
Pro uši štvanců
Vzletné metafory
Amfory s medem...

Svlékám hada z kůže
Každý čtvrtek
Hlavou dolů
S kávou bez rumu...

Snad zůstane mi groš
Sotva kapsa
Utržená davem
Ve dvou se to lépe chřadne...

Jistoty
Že umřu pod sluncem
A nepřejede mě parník
V jádru pudla,

Aspoň něco zbývá
Alegorie večerů
Algoritmy rán
Snídaní s nastaveným zrcadlem...

Vytrhnu si obočí
Demaskuju
Kruh zpod očí
Z planiny Nazca...

Pozůstatky
U popelnic
Hlídají staré vánoční jedle
Se spoustou návyků...

Slepených z popela,
Vajglů,
Logru
Slz.