Kytka, kterou mi neutrh

Zeanddrich E.

To máš pravdu :))

... .

No to je právě asi občas problém, že muži přikládají některým záležitostem menší váhu, než ženy... -

Safián

Moc ti děkuju za citlivý rozbor. Nedokázala bych to takto sofistiko vaně vyjádřit, ale přesně jsi odkryl a pojmenoval to, co jsem jsem se snažila přenést na čtenáře.

A vznáším se teď, né, že ne. :)

Anfádis, tvoje báseň je jako poupě, které v sobě tají krásu. Dává však o ní vědět jen prvním rozpukem. Možná je pesimistická, ale díky rozkolísanému podání má v sobě zvláštní, skrytý, všelijak přetínaný a rytmem, který se vynoří z hloubi a zase v ní zmizí živený, pocit naděje.  Na první pohled se zdá, že jsi ještě nenašla úplně správná slova. Ale možná právě ta neohrabanost je zdrojem jejího půvabu. Báseň je krásně stupňovaná.

Janina6

Jejda, já myslela, že je to důležité, aby bylo.poznat, komu je vzkaz určený :)))

... to víš, úča ;)

Janina6

Jani, zapomněla jsem v předchozím komentáři k Tvému komentáři zkopírovat tvoje jméno.

hihi, jsem celá zamotaná v tom

Jani, naopak, děkuju Ti ! Jsem ráda, že ses zamyslela a řekla mi svůj názor. Moc si toho vážím.  (vážně vážím :)...)

trojort

No... :))

Janina6

Pro mě to tam je... ta "slova" (asi si čtenář domyslí, že slova lásky)... jsou mnohem vyšší level než kytky, vůně muže... že vlastně autorka píše ten text ze smutku, že ON (hihi) jí neřekl, že ji ma rád (miluje)... bože, klišé, je mi to jasné :)))...

Začíná to nevinně kytkou, pak vůní...a... 

Takže si stojím za svým :)).

Ale každopádně Ti děkuju za zastavení a zamyšlení, Jani.

ňouma