Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTD - Smutní psi nepláčou, protože si přes mlhu nevidí na oči
Autor
Aru
Tentokrát se s agátou5 podíváme do mlhy, ze které budou přicházet hodní psi, ale nebudou až tak hodní, jako spíš smutní, našimi, respektive vašimi smutky čtenářů.
Každý čtenář by měl být v komentářích smutný (šílenost je volitelná). Může přihodit i nějakou historku, nejlépe ze života, kdy byl smutný, také si může vzpomenout, kdy smutný vůbec nebyl, ale potkal někoho velice smutného, tak moc, až z toho byl smutný. Čtenář který si nemůže vzpomenout, nechť uvede alespoň nejbližší návštěvní datum u svého doktora, případně bude stačit návštěva jeho doktora níže v komentářích s chorobopisem.
11 názorů
Aru, nemyslím si, že bys po zveřejnění tohoto dílka musel začít chodit kanálama.
Ale nic smutného – i když se i to v mém životě přihodilo – nepřihodím.
no a teď si představ Jani, jak legrační by to musela být země, kdyby hlava toho státu byla prezidentem, který sídlí nikoli v prezidentském paláci, ale v sídle králů na hradě, v takové zemi by museli politici (navíc s expirovanou vlajkou po neexistujícím státu) mlžit jako diví :D
Věřím, že v mlze, ve které nevidím ani vlastní psy, se může stát všechno.
Aru, jasné, či chcem či nie, spomienky sa zjavia, pripomenú, zabolia...našťastie som sa po rokoch dostala do fázy, kedy sa v nich už nepiplem, neľutujem, neplačem nad sebou, snažím sa brať veci pozitívne, tešiť sa, že som to prežila a je mi celkom dobre...tých kaniek jeeeee....
díky všem za čtení.
Jamardi, a když jsem to dopsal, tak ta mlha potom byla i venku ve skutečnosti :D
díky Goro, hlavně mě baví psát na téma, ostatní povídky bývají slabší.
OsmiHanko, no já nevím, ale každý asi má nějakou tu kaňku v životě, to prostě tak chodí. ohlídnutí ale za mě je v pořádku, byť to nebývá vždy úplně veselé
pobavil si ma, ani neviem, čo vypichnúť skôr...tak radšej nič:-)Alebo sa pridám ku Gore...
Hovorí sa, že človeka poteší cudzie nešťastie...a hoci som za môj život prežila smutného dosť a dosť, som natoľko hnusná a sebecká, že ani jedným nepoteším, lebo...po každom smútku sa treba poriadne oklepať, vyplakať, zdvihnúť hlavu a ísť vpred(nezabudnúť občas mrknúť pod nohy, aby sme neskončili pádom na tvrdú zem) a neobzerať sa, nespomínať, neľutovať...
Predsa len - po šťastnom rozvode pred viac ako dvomi dekádami som schovala časť chorobopisu, lebo bol nechutne hrubý... odvtedy pribúdajú len tenké stránky kontrol s dobrými, lepšími až naj výsledkami...sloboda lieči...a to vôbec nie je smutné, naopak...
Aru, hodně se mi líbí - a nejvíc první odstaveček. A prolog.
Obdiv tvé fantazii. Kdyby ses držel jen poetična, bylo by dílko mimořádné... aspoň pro mne.
Díky za příspěvek k TD!