Písmák
Registrovat

Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

TD - Smutní psi nepláčou, protože si přes mlhu nevidí na oči

24. 03. 2024
9
11
168
Autor
Aru

Tentokrát se s agátou5 podíváme do mlhy, ze které budou přicházet hodní psi, ale nebudou až tak hodní, jako spíš smutní, našimi, respektive vašimi smutky čtenářů.
Každý čtenář by měl být v komentářích smutný (šílenost je volitelná). Může přihodit i nějakou historku, nejlépe ze života, kdy byl smutný, také si může vzpomenout, kdy smutný vůbec nebyl, ale potkal někoho velice smutného, tak moc, až z toho byl smutný. Čtenář který si nemůže vzpomenout, nechť uvede alespoň nejbližší návštěvní datum u svého doktora, případně bude stačit návštěva jeho doktora níže v komentářích s chorobopisem.

Bylo mlžně zamlženo, tak moc, že nebylo vidět žádnou charakterní postavu, dokonce i příběh sám se ztrácel v mlze a to bylo velice smutné. A v tom smutku se valila tou mlhou nějaká divná psiska, která měla takové psí torničky zavěšené po bocích na popruzích přes záda. V těch torničkách byly jakési uleželé smutky, které se tam válely po velice smutných lidech, kteří je nemohli již unésti.
Ti volali na psí bezplatnou linku, aby si od smutků odlehčili a zároveň dostali jako bonus trošku chumáče chuchvalcové mlhy. I nastalo, že mlha po čase všude byla, jen v horách prý NEBYLA.
 
Psi s torničkama po čase sami zesmutněli natolik, že mlhu uprdávali jen tak mimochodem a stali se zbloudilými a často je bylo možno nevidět kamkoli se případný divák díval.
A tak běžely měsíce, ba i celé roky, smutný král v té zemi se mezitím nechal oslovovat Prezident, ale jen tak, aby ho nikdo neviděl, ač dál seděl na svém královském hradě, aby ho případný mlhobijec našel.
I král Prezident měl ale jednoho průměrně zamlženého dne dost a po hodinách hledání svých hradních poddaných nechal vyhlásit: "Já král Prezident, tímto dekretem a mým národům vyhlašuji: Jsa bez dětí a manželky, kdo zbaví mé království mlhy dostane krále Prezidenta Mě za ruku."
Podpis: "král z boží vůle Prezident Mě."
 
I sjíždělo se za králem mnoho udatných princů, kteří se doslechli o pěstěném šedivějícím plnovousu královském, však jak se ukázalo jeden padavka vedle druhého dál než do zájezdních hostinců, před zamlžené království nedojel. Tam se oddávali pochybným rejdům, jako lajkování bezduchých komentářů a sdílení svých škaredých tváří, které dále jali se upravovati, aby u případného pozorovatele nenastalo akutní oslepnutí. 
Když těm malátným princům po hostincích jejich zařízením hrozila ztráta energie, nasedli hromadně na své oře a i přes občasné kolize odjeli zpátky ke svým tatínkům na jejich škaredé tvrze, kde se dosyta vyžívali vlastní škaredostí.
 
Zatím král Prezident Mě byl velice smutný, tak smutný, že mu mlha lezla i ušima. Nikoho neviděl přijíždět, ať se rozhlížel přes okna do mlhy sebevíce. Smutný král Prezident Mě usedl na své královské křeslo, když ho po hodině bloudění našel a v hlubokém smutku pokusil se zlomit královské pozlacené žezlo z tvrzeného plastu, ale byl smutkem příliš zesláblý a také více královských žezel neměl a tak toho nechal.
 
Na krále však všichni bobek nehodili, jedna dívka, mladá, hezká, plodností nešetříc, řádně tvrdohlavá, na oslu to s královstvím nevzdala a za králem vyrazila, však děsit se svatby netřeba. V mlze spadla z mostku, zlomila si nohu, dostala sádru a tak ani ona nedojela a v nemocnici si šťastně pobyla.
Mezitím král Prezident Mě usilovně přemýšlel a vzpomněl si, že pod hradem jsou kanály, pod kterými jsou bažiny v kterých žije jedna, ani ne babizna, ale přímo babice, strašlivě stará, koukat se na ni nedalo, mnoho dekád neplodná, ohnutá až na zem, s obrovskou, metrovou bradavicí na klofáku, totiž na nose, kdyby se to nosem ještě dalo nazývat. Král Prezident Mě prolezl pod hradem kanály a poté bloudil tři dny a tři roky v bažinách, alespoň že už tam nebyla ta mlha a král Prezident Mě se mohl vynadívat na bažiny dosyta, kamkoli pohledem zavadil.
 
Ale jednoho dne ke svému neštěstí babici král Prezident Mě bohužel našel a vylíčil ji jeho urozené neštěstí, jaké hrozné království mu spadlo do náruče,... ale při pohledu na babici, ač mu huba jela jedním směrem, v mysli ho napadlo, jaké že to měl vlastně štěstí než babici potkal. Babice už chtěla mu uvařit čarovný lektvar, který by mlha vypila a sladce po něm zdechla, ale než se babice otočila, již viděla krále Prezidenta, jak s nohama na ramenou se kotoulí zhruba někam ke kanálům pod hradem.
 
Poučený král Prezident Mě po svém návratu vyhlásil mlhu národním klenotem a šťastně v mlze kraloval, dokud ho někdo z jeho poddaných nenašel po týdnu, kdy byl tuhý.
 
Přečíst později Dílo do oblíbených Autor do oblíbených Další dílo autora Nechci Avíza
Seznam tipů Seznam oblíbených

11 názorů

Kočkodan
před měsícem
Dát tip

Aru, nemyslím si, že bys po zveřejnění tohoto dílka musel začít chodit kanálama.

Ale nic smutného – i když se i to v mém životě přihodilo – nepřihodím. 

Aru
před měsícem
Dát tip

to je přesné Phil, díky :)

K3
před měsícem
Dát tip Zeanddrich E.

Svérázný způsob psaní, kterému je třeba přijít na chuť.

Aru
před měsícem
Dát tip

no a teď si představ Jani, jak legrační by to musela být země, kdyby hlava toho státu byla prezidentem, který sídlí nikoli v prezidentském paláci, ale v sídle králů na hradě, v takové zemi by museli politici (navíc s expirovanou vlajkou po neexistujícím státu) mlžit jako diví :D

Philogyny
před měsícem
Dát tip Aru, Gora, Alegna

Věřím, že v mlze, ve které nevidím ani vlastní psy, se může stát všechno. 

Janina6
před měsícem
Dát tip Gora, K3, Aru, Alegna

Mlha národním klenotem, jooo! Tak proto oni ti politici tak rádi mlží?! Pozoruhodný text, ráda jsem četla.

8hanka
před měsícem
Dát tip Aru, Gora, K3

Aru, jasné, či chcem či nie, spomienky sa zjavia, pripomenú, zabolia...našťastie som sa po rokoch dostala do fázy, kedy sa v nich už nepiplem, neľutujem, neplačem nad sebou, snažím sa brať veci  pozitívne, tešiť sa, že som to prežila a je mi celkom dobre...tých kaniek jeeeee....

 

Aru
před měsícem
Dát tip Gora

díky všem za čtení.

Jamardi, a když jsem to dopsal, tak ta mlha potom byla i venku ve skutečnosti :D

díky Goro, hlavně mě baví psát na téma, ostatní povídky bývají slabší.

OsmiHanko, no já nevím, ale každý asi má nějakou tu kaňku v životě, to prostě tak chodí. ohlídnutí ale za mě je v pořádku, byť to nebývá vždy úplně veselé

8hanka
před měsícem
Dát tip

pobavil si ma, ani neviem, čo vypichnúť skôr...tak radšej nič:-)Alebo sa pridám ku Gore...

Hovorí sa, že človeka poteší cudzie nešťastie...a hoci som za môj život prežila smutného dosť a dosť, som natoľko hnusná a sebecká, že ani jedným nepoteším, lebo...po každom smútku sa treba poriadne oklepať, vyplakať, zdvihnúť hlavu a ísť vpred(nezabudnúť občas mrknúť pod nohy, aby sme neskončili pádom na tvrdú zem) a neobzerať sa, nespomínať, neľutovať...

Predsa len - po šťastnom rozvode pred viac ako dvomi dekádami som schovala časť chorobopisu, lebo bol nechutne hrubý... odvtedy pribúdajú len tenké stránky kontrol s dobrými, lepšími až naj výsledkami...sloboda lieči...a to vôbec nie je smutné, naopak...

Gora
před měsícem
Dát tip 8hanka, K3

Aru, hodně se mi líbí - a nejvíc první odstaveček. A prolog.

Obdiv tvé fantazii. Kdyby ses držel jen poetična, bylo by dílko mimořádné... aspoň pro mne.

Díky za příspěvek k TD!

Jamardi
před měsícem
Dát tip

Mlha je jako peřinka. Hezky jsi to připomněl.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru