Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seV mámině náruči
Autor
Merxanta
Zase ti závidím
Vracím se zpátky
Tehdy jsem tu nebyla já
a ty jsi už byla tááákhle veliká
v mámině náruči
Alba prvorozených
mají vždy dvojnásobek stran
Kam se poztrácejí příběhy
které se staly?
Blonďatá dívenka s knížkou sedí před domovními dveřmi na schodech
Naší ulicí běží děvčátko s kyticí pomněnek
botky od bláta
Vrznou vrátka
Maminka se vykloní z okna
Už nikam nechoďte
bude večeře
9 názorů
Na mňa to dýchlo spomienkami, domov, mama = istota a bezpečie ...krásne vyjadrené
Omlouvám se, jestli jsem tím urazil a dívám se z jiného úhlu, než který byl předeslán. Miras
Tak to opravdu nechápu, jak jsi toto z textu mohl vyčíst. Jsi úplně mimo sdělení.
Vnímám to jako sebereflexi špatné matky, která vzpomíná na hezké chvilky, které opustila. Měla krásné album, kterému je kdo ví kde konec. Díky . Je to procítěné a stejně jako Benetka - odpouštím.
Máma už dávno není. A taky nebyla ta nejúžasnější pod sluncem. Ale myslím si že už jsem Jí odpustil. Nikdo to v životě nemá lehké...