TEMNICE

Obestřená tichem
Vymlčím svým dechem iluze
Jenže...

Kolem mě tma
Za tmou visí prázdnota
Za ní zeje vlhká zeď
A na ní skví se pitvorné obrázky vyryté nehty
Poctivě odčárkovaný kalendář

Mříž

Němá, jako vždy
Nechce se mnou mluvit ani zazpívat mi
Na Velikou noc
Chladný dotek její
zabolí až na zem skrze stín

V něžné mé dlani
Hřeji svou neduživou naději
Že neumřu před pátou

Čekání na další bezútěšný den
Zkrátím si počítáním kapiček
Co kanou ze stropu jen tak
Hrají sonátu a publikum ani nedýchá

Já ještě ano