Sestra

Z papíru duše po kouscích utrženo

roztřepené okraje jak křídla motýlů

posílám je do větru s rukou nataženou

slzy nepřichází, když mizí ve víru

Mám strhnout tu náplast, ale bojím se bolesti

to skalpelem odříznu, co dávno uhnilo

jen tupé prázdno brní mě v zápěstí

umlčí lásku už roky vyžilou

Truchlím po světě, kde jsme se měly rády

kde mé srdce přeplňoval pocit sesterství

ta díra ve mně jednou zemře hlady

ale zatím stále čeká, kdy ji nakrmím