SELHÁNÍ

se zlomeným stonkem
nejsi květinou
ani strom přece nesmí sejmout korunu králům
Ave!
volám a koukám skrz prsty
kde kobylky lidí hltají
fóry na fóru

ženám odpusť jejich smích
břitkou tmu hladových úst
z nichž neuslyšíš zastání
slabochům spíš pochlebuj
už totiž patříš níž

prohrál jsi se
teď hřej v dlani další z hrníčků
tisíc jich zdobí ruiny slz
perleťové tváře se spadlou oponou víček

funkcionalistická děvko
postavená empírově v rohu
krčíš se před očima morfinisty
jen si kresli prstem kroužky do cigaretového kouře
stejně neujdeš klevetám
přilepené žvýkačce na podrážce sebedůvěry

tak děti, hoďte ten kámen a spát!