zkouška mikrofonu

bude česká verze?

bohužel do angličtiny se nedokážu vžít...

anebo to napiš španělsky, to se možná chytnu...

jsem ráda, žes tu.

Tam už jsem dlouho. Chodím tam každý den. Jako malá holka jsem vždycky chtěla ke zvířatům. Mám zemědělskou školu. Umím podojit krávu. Kdysi mě jedna kopla a pak mi šlápla na prst. Museli mi strhnout nehet. Takovou bolest jsem nikdy nezažila a ještě jsem dostala trojku z praxe. Bylo mi osmnáct. Fiasko. Takže. Chodím každý den. Je to můj život. A ty jsi sráč.

Vidím jak se chováš. Nejsem slepej a sledují tě. Proto, jdi do prdele

A nedávej mi tip. Řekni mi rozdíl mezi barvou známky. A pak můžeš začit plakat, jestli to umíš. Lidé přijdou do obchodu a dělají, že neví. Ale já vím. Vím to, protože je znám a pamatuju si jejich doteky. A až se prokopeš tím vším, tak možná budeš psát taky sračky. Tak jako já. Ale to uvnitř mi nikdo nevezme. Ví to. 

No jo, zato ty jen tu svou kůži, viď. Nevím, co máš pod ní, ale nějaká krev určitě zbyla a taky tělo? 

Myslíš si, že ti tu budu vykládat svůj život? To, co cítím, když se narodí tele? Když vidím barvu známky? Nevíš vůbec nic. 

Jsem negramot, ale překladač mi vždy pomůže, jistě to není dokonalé, ale jistě se alespoň přibližuje, takže:

Ve staré dílně, kde kdysi vzkvétalo řemeslo,

Koželuh snil o dílech s plným srdcem,

Přesto z kůží temně dorazila vůně,

Její šarm zahalila nemravnost ostře obehnaná.

Tkáň, kterou rozřízl, jako ztracené srdce truchlící,

Jeho ruce, kdysi něžné, řemeslné s takovou grácií,

Přesto se zápachu, jako stínu, nikdy neulevilo,

A jeho ruce ztratily svůj dotek, s objetím času.

Ale po letech, když se osamělost přece jen zahalila,

Zápach se stal jeho říší, jeho hrdlo jedovatou bránou,

A z hořkosti jeho duše vyplivl jed.

Ve staré dílně, kde řemeslo tiše umírá,

Koželuch stojí a s povzdechem čelí svému osudu,

Jeho život byl příběhem o temnotě v přestrojení.

Myslel si, že chápe věci lépe než dav,

Přesto zapadá do obdařených vzorců jako všichni ostatní. 

Vím. Píšeš pořád stejné sračky

Norsko, snažím se. Ale vychází mi to pořád nastejno. 

Milá Phil, pracuj s kůží. Neser se s tím. Ale blábolit, lze až po práci

Napodruhé. Když někdo pracuje s kůží, tak i s krví a celým tělem. Jednou tě pozře   lem   měl na dně ůlu. Je jedno co. Pozře tě to, co vstoupí do tvých doteků, do tvý kůže, krve, očí, těla...a nic s tím nenaděláš. 

Pronikáš do anglicky mluvících zemí ?

Bílý mikrofon na bílém podkladu přesto zvučí,

hledám po slovech stopy jak ve sněhu, stopy slučí ....