Co vy a ilustrace?

momoi, jo, to chápu, tu mnohovrstevnatost, která může být nabourána právě "doslovnou ilustrací". zaujal mě tvůj příklad s mapou - a to, že ta pro tebe je jakýmsi prostorem, kde si můžeš dojít k pochopení, kudy chceš... pro někoho může být takovou ilustrací právě ten náčrtek svahu, vektory, síly a tak... jasně, platí tam (stejně jako v mapě) nějaká pravidla, ale zároveň i ten "přísně technický" náčrtek skrývá další - ech, teď se budu tvářit děsně intelektuálně - potenciality (?) vnímání, chápání... (podobně jako text)... nevím, jestli je to srozumitelný

prostě - zatímco pro někoho jsou mapy právě takhle nejednoznačným prostorem, pro mě je nejednoznačným prostorem i náčrtek svahu nebo fotografie nějakýho netřesku. protože o čem vlastně opravdu vypovídá? o určitým okamžiku v čase, kterej kdosi zatavil do jantaru (abych byla náležitě dramatická)... takže i ta studie anebo fotka plavuně nebo netřesku (se v těch svých oblíbených kytkách nějak ztrácim) je pro mě svým způsobem metaforou. v tom je právě i ta svoboda vnímání - můžeš tu plavuň vnínat jen jako plavuň anebo taky jako něco dalšího, abstraktního, co shodou okolností vypadá jako plavuň. stejně tak třeba úryvek odbornýho textu - můžeš ho vnímat jako úryvek odbornýho textu anebo pro tebe může být jakousi schránkou, která nese další významy.

tyvoe, chci se odhlásit a dám si tip.. nevim už jako

Díky za pohled, Luzz. 
Podle mě poezie není nikdy jednoznačná. Ani ta, která se jednoznačně tváří, vždycky má víc rovin...asi bych mohla říct, že si myslím, že každá báseň je metaforická už z principu, protože kdybych chtěla být pochopena přesně, použiju jinej prostředek. Takže ilustrace u poetickýho textu bude vždycky zdůrazňovat jen jeden aspekt... když použiju tvůj příklad... píšeš o svahu... pro mě svah není nikdy jenom svah. Je to něco, co můžu pozorovat, něco, z čeho můžu spadnout, když se na to pokusím vylézt. Může být různě příkrej. A už mi skáčou jiný věci... svah - neutěšenost, příkrost - chlad, ach ta marná snaha, to nepochopení... Takže zatímco autor píše o svahu, můj čtenář otvírá flašku vodky, aby ten emocionální výkyv vůbec přežil. V momentě, kdy u toho budu mít náčrt s vektory, mohla bych mít dojem, že to čtu špatně. Brala bych to jako potvrzení autorské vize, něco o čem už nemůžu diskutovat. Asi. 
Mapy jsou naopak skvělej nápad. Mapa je prostor. Tam si k pochopení můžu jít kudy chci. 

Jinak se mi nedávno stalo, že jsem se v telefonu vracela k jednomu textu...občas si fotím úryvky, básně, prostě co mě zaujme... byla tam ilustrace kamene. Hrozně se mi to líbilo, ale už jsem nevěděla z čeho to bylo... později jsem se ptala člověka, který mi sbírku půjčil, jenže jak to přiblížit? Odkázala jsem se právě na ty kresby. Nic... úplně mimo. Takovou sbírku nemá, to by si pamatoval... kameny u básní... později se ukázalo, že jsem ten kámen použila já, abych si stránku pro účely focení zatížila. Ten dojem, že to k textu patří byl naprosto dokonalej, navzdory tomu, že se tam o kamenech vůbec nemluvilo. Byla jsem z toho zjištění rozmrzelá...bez toho šutru to prostě nebylo ono. 

dobrý téma.

osobně ilustrace nepotřebuju, spoléhám na sílu slova. ale vímě, jak to občas dopadá. moje vnímání textu je už tak dost doslovný a někdy i vizuální, takže často vůbec nepochopím... skoro by se chtělo říct - že by ilustrace pomohla... ale není to tak (viz dále).

dokreslení ve smyslu "kulisa" je fajn. někdy je i docela dobrý si hrát s textem v tom smyslu, že si text a obraz prohodí pozici. kulisy se stávají aktéry a naopak...

dovysvětlení prostřednictvím ilustrace už je horší. zejména v textech, který jsou jakože "jedna velká metafora" (šifra?) a ilustrace ji prozradí. to už jsem spíš nakloněna tomu, že ilustrace zobrazuje přesně to, co je v básni využito. tedy - pokud někdo píše o plavuni, nechť je vyobrazena studie plavuně. ok, i fotografie. pokud někdo píše o stabilitě svahu, tak si dovedu představit jako doprovodnou ilustraci náčrtek svahu se všemi těmi vektory sil, které působí na nezpevněnou zeminu, vnitřní tření atd. (nevím, zda je to srozumitelné)

u své vlastní sbírky si dovedu představit právě nějaký to rostlinstvo, technický náčrtky, starý geologický mapy, detaily vrás a tak. nějakej rámec "nad" by pro mě byl už příliš matoucí (a obávám se, že pro čtenáře taky...)

Řekla bych, záleží na žánru

Třeba úvodní ilustrace k navodění celkové atmosféry by mi zas nevadila. Ideální je když je autor malíř. Třeba E.T. Seton měl k svým povídkám krásné ilustrace; nebo Exupéry a jeho Malý princ...

K3... ilustrace jako doprovodný hlas, tos řekl hezky. I k Zaenddrichovi: v situaci, kdy by autor do kreseb mluvil, nebo si je dělal sám, určitě by tím bral svobodu čtenáři.je to asi na zvážení, do jaké míry to chceš jako autor mít pod kontrolou. Těžko říct... je to asi o preferenci autora, čtenáře. Já sama preferuju konkrétní obrázky... abstraktní kresby u textu na mě působí trochu alibisticky. 

Ještě mě napadá... četla jsem rozhovor s tím Borisem Jirků. Řekl, že ilustrátor by knihu ani neměl číst... on to ovšem minimálně u Mistra a Markétky nedodržel... pro mě je ta představa, že by ilustrátor knihu nečetl vůbec dost obtížně představitelná. 

Děkuju za vaše pohledy. 

J.Rose - podle mě dobře mířená ilustrace dokáže hodně. Havran je fajn příklad.

Janino -  U tý poezie je vlastně zajímavý, co zmiňuješ, že to vnímáš odděleně, možná je to právě tím, že kresby nekorespondují s textem, nevystihují báseň. Přečteš text... nějakej obrázek.. řekneš si hm... Možná je v tom záměr, aby právě kresby nevytvářely nějaký vodítko. 

dadadik, dievče - Podle mě kresby v básnickejch sbírkách můžou dotvořit celkovej dojem, podpořit vnímání díla. Je to takový nadechnutí než přejdeš na další báseň. Nedávno jsem procházela sbírku od M'Badjaly Diaby (Na hraně), která mě zaujala spíš obsahově, než způsobem, tam ty ilustrace působí naprosto nenásilně, spíš jako něco, co tě provází, zároveň se k tématu hodí. Nevím, možná to by měl být cíl, něco vizuálně dotvořit. Mně osobně se kombinace slovo-obraz líbí.

Emme - nemyslim, že to musí být špatně, když kresba vznikne jako součást textu.

Jako kluk jsem je vyhledával, Burián byl jednička. Nebo Verne a jeho původní ilustrace jdou opravdu neodmyslitelné. Ale někdy nadělají paseku.

To je opravdu otázka na svém místě. Pokud ilustrace, měl by být ilustrátor něco jako doprovodný hráč zpěváka; v přímém spojení s autorem, aby byl poplatný jeho požadavkům a představám. Ale stejně je to pohled jednoho člověka, a s tím mám problém. Každý čtenář jejiný, nepodsouvá nám autor něco co může každý čtenář vidět jinak? A nebere to čtenáři jeho vlastní představy? 

... .

(Dostal jsem uř několik nabídek dodat obrázky do nějaké publikace - ale -pokud by se to stalo - k poezii bych to asi odmítl (leda snad ne v případě, že by si je autor sám obsahově navrhl...; - ale i tak by to asi bylo *vo hubu...:) ) )

*(toto ovšem platí i pro případ, kdy má autor reálie svého příběhu pevně v hlavě, a chce po druhém, aby je co nejpřesněji vystihl...)

Pokud ilustrace "jen" doplňují text, tak mi nevadí a nebo se mi většinou líbí. Pokud je jejich smysl dovysvětlení textu, tak je něco špatně.

asi som diletant, ale ak báseň a ilustrácia sú osobnosť, nevadí mi, že na oko spolu nesúvisia ... ponorím sa do každej zvlášť a nechám sa unášať, tak ako obraciam stránky ... poézia bez ilustrácií tiež nie je na zahodenie***

Jinak u poezie mi ilustrace přijdou i zbytečný, jedině snad v případě přímo autorových, které by s tím nějak vyloženě logicky korespondovaly :)

Janino no tak ten Burian u všech možných knížek tohoto typu je rovnocený a doplňující k textům.. myslim Robinsona Crusoa ilustroval taky, že

Miluju např. ilustrace Zdeňka Buriana ke Kiplingovým "Knihám džunglí", jako dítě mě nadchly a jejich kouzlo vnímám i dnes. U poezie je to něco jiného... Přistihla jsem se, že u ilustrované sbírky básní vnímám výtvarnou složku jaksi odděleně. Samozřejmě to neznamená, že by nemohla být skvělá, jen mě při vnímání poezie spíš ruší.

Moderované diskuze

a 

Literární diskuze

Diskuze tu ale je... v nabídce kategorií

Nojo, ráda bych, nahatej háku, já tu totiž ještě nikdy nediskutovala... ale možná to prostě ani nejde. Tak mám asi smůlu...

Ale můžeme se klidně bavit o počasí... 

Neomlouvej se. Sekce „filmové recenze“ tu také není. Co nadělám? Nic :) 

K tématu. Ilustrace beru jako bonus navíc, který mě buď nechá zcela chladným a nebo naopak podnítí mou představivost. Poezii nečtu, ale třeba ikonický Havran je nesmírně zajímavý a viděl jsem k němu spoustu zajímavých ilustrací, dotvářejících atmosféru. 

Aktuálně čtu "Tak pravil Zarathustra". Doprovodné obrázky pana Kulhánka sice zastupují jisté „abstraktno“ ale jsou nádherné a rád si je prohlížím. 

Omlouvám se za zařazení... nenašla jsem kategorii "diskuze".