Osud

Emme, díky. Že bych to Vincentce prodala. Už vidím tu reklamu :-)

Kadeřavá, moc děkuji ;-)

Zeanddrichu, název byl myšlen tak, že Vincentka je můj osud, tedy něco, co miluji a nemůžu se tomu tudíž vyhnout, protože se tomu vyhnout zkrátka nechci.

Jinak obsáhlou diskusi o osudu jsem si přečetla, ne tedy úplně zevrubně, přiznávám. Není lehké to nějak jednoduše shrnout. Dějí se nám v životě věci, kterým nerozumíme. Někdy si za ně můžeme sami a často to i víme, když jsme k sobě upřímní. Někdy ale se nám příčí, že bychom si to sami způsobili a nerozumíme tomu např. když umírá dítě na leukemii. Já se snažím k tomu přistupovat tak, že to je právě ten osud, to, co si z nějakého mého v tomto životě nevědomého rozhodnutí chci/musím prožít. Snažím se to přijmout a brát věci tak jak jsou, poučit se z nich. Tedy když je sama nemůžu změnit. Líbí se mi takový ten známý asi Dalajlámův citát: "Má-li problém řešení, nemá smysl dělat si starosti. Když řešení nemá, starosti nepomohou."

... :).

(Ten název ale nějak nechápu :);  reálně o tzv. osudu viz nedávná diskuze u příspěvku Co je osud u zdejší Karla Kaleckého  (K 3) ):     https://www.pismak.cz/dilo/550991/     ).

Líbí se mi jak píšeš :-)

Vincent nebo Vincentka..., z vyznání lásky budou mít radost!

vtipné :)

Děkuju za přivítání :-)

Po pravdě, ten text vznikl původně jako vyznání lásky. Ale pak jsem si uvědomila, že to přesně sedí i na mojí lásku odvěkou, Vincentku. Vincentka je můj osud, o tom není pochyb. Tak jsem tam připojila ještě ten poslední verš a udělala z toho takový vtípek .-)

Tu Vincentku nakonec jsem nečekal  ;) Záhadný je pro mě ten verš s tmou, nejspíš to je potřeba vnímat v kontrastu s tím štěstím? A vůbec je to zvláštní, říkal jsem si, je ta báseň o Vincentce nebo o osudu? Nebo je Vincentka osud? 

Jinak jsem si všiml, že je to tvá první báseň tady, tak vítej.