Písmák Hrdličce
Hrdličko, když tvůj slyším hlas,
chtěl bych se nechat klásce zvát,
tou, jíž bych mohl verše psát,
nečekat hloupě správný čas.
Nejdřív pro mě pojď
Občas když na tebe vzpomenu si,
náhle mám jasno v srdci.
Zdá se, že žiješ tak, jak se musí,
plně a žádný kecy.
Chce to změny
Bojovat klidně snad za celej svět,
občas bych vydal se hned,
jindy mám potíže,
vyhrabat se z lóže,
Sonet o rámu
Jsi další obraz pro můj lásky rám,
ze starých nyní zase smetám prach
a barev ptám se, kam se poděl, kam,
ten stálý lesk, až zjistím, že jsem vrah.
Zbraslavské zastesknutí
V zeleném věnci usnul tady čas
uspaný stálým dechem Vltavy,
však chybí touha znovu začít kvas,
bronzové krásce mládí vytavit.
Princezně
Princezno, rád jsem osvobodil,
jen nevím, proč se rovnou brát,
možná bych málo k Vám se hodil,
je brzy říct, že mám Vás rád.
Doufat do konce (Helplessly hoping)
Doufat do konce
a dlouho se dotěrným zdát,
v tom touha teď tvá.
Ztrácet se v záblescích
Levandule
Když levandulím stín je past
jsou jako paže nataženy,
za sluncem, jež má viny část,
jak za objetím chtěné ženy.
Sonet ze sídliště (poupravená verze)
Z asfaltu hadi, samý šedý tuk,
v ostrůvcích trávy škrtí sídliště,
tak zmizme odtud v květech pravých luk,
nestačí mi už zajít na hřiště.
Létající švec
Domek svůj ten sice měl,
kdo však v něm ho uviděl,
ten už musel sakra štěstí mít.
Nikdy nezaleh' svou pec,
Z kmene nad údolím potoka
Jen tak, co vlnka vlnku mine,
údolím potok zmámen plyne,
tuší, že v jeho vodě myla,
v řece své tělo městká víla.
O lásce a běhu
Žádná láska nečíhá
pod záhyby šatů,
hladin klid se nemíhá
v opravdovém zlatu.
Nechci tvým ohněm plát
Nechci tvým ohněm plát a šířit světlo tmou,
tak řekni jestli jsi pyromanka.
Nechci svůj hledat klíč k tajným brankám,
jenom bych za nimi pošlapal trávu tvou.
Někdy to ztěží jen uhlídaj oči
Někdy to ztěží jen uhlídaj oči,
kde žena začíná a kde muž končí.
Vštípím si radši odpověď,
a ta je prostá- přece v žet.
Věrný
Vím, že i věrný muž žen jiných krásu vídá,
dokáže pro ni však chovat jen čistý cit
a pouhý zlotřilec z červánků chtěl by pít,
šťastný, že znavené slunce je neuhlídá.
Čekání na holuba
Jak rád bych čekal teď, až holub k oknu slétne,
jenž přelstil prudký vír, těch romantických let.
Hodí se k zprávě tvé lépe než hloupý chat,
když touze křídla dá, nebo jí hlavu setne.
Běžec potok
Potok je běžec vytrvalý,
tempo si přesně rozváží.
Sotva se v řece šťastně svalí,
od kopců hbitě vyráží.
Dub
Ač dál ses v trávě posadila,
odmítla vlažně jeho stín,
neprchla dubu zkmene síla,
nedal se zaklít vhořký blín.
Krátce o několika problémech, které lidem přinese rozvoj AI
K napsání těhle pár odstavců, mě inspiroval zdejší básník Mibaf. Je to několik mých myšlenek o problémech budoucnosti lidí na světě s umělou inteligencí. Jestli čekáte něco poctivě zpracovaného a objevného, pravděpodobně zde nic takového nenajdete, ale jako výchozí bod k diskuzi (zajímá mě v čem se mnou souhlasíte, v čem ne) by to myslím mohlo stačit.
Lidé budou kvůli AI přicházet o práci.
Bylas mi blízko
Bylas mi blízko, možná dosažení,
tak blízko jak nejdelší cesty cíl,
když člověk už s kompasem vyrazil.
Teď náhle, zdá se, žádné cesty není.
Průhledný
Lehké je někdy průhledné,
tak chlapcům přeje poledne
více než ženám - to je fakt.
Vím, že vždy klid jen předstírám,
Báseň pro Chat GPT
Můj milý Chate, jak to snášíš.
Těch hloupých dotazů každý den.
"Vytvoř mi obraz, báseň napiš,
poraď mi jak dobrý přítel jen. "
Tichá voda
Tichá voda díky které
jsem zas kus i poety:
Slova dává, však i bere,
stál jsem tam jak vymletý.
Z deníku váhavého střelce
Kulatým klikám a dveřím chvála.
Kéž bych jim vždycky nejblíž stál.
Znovu se dnes na mne pousmála,
když jsem ji znovu pouštěl dál.
Mohu ti srdce na dlaň dát
Mohu ti srdce na dlaň dát,
těžko však po něm žádat budu,
ve zmatku hodnot, snů a pudů,
nevrtět se a nechtít vzplát.
Pro radost jedné studentce
Orgány, reakce, tělesa, síly,
jsi skoro doktorka přírodních věd,
ač jen na lékařské fakulty cílíš.
Kdyby tě znali, vezmou tě hned:
Odkud jsi?
Jak jen ses, stálá lásko dvou,
octla v té hloubi mého srdce.
Hloub snad vždy vniklas pohádkou,
každou, co znal jsem jako prcek.
Ptačí písně
Ptačí písně
Když psal Jaro Vivaldi,
také vzpomněl na ptáky.
Jejich písně zahanbí
Tahák
Ahoj Elen, víš,
chci ti něco říct.
Mrzí mě, že tě víc nevídám.
Chci tě poznat blíž,
Před schůzkou
Na lásky oltář krvácím
jako již chlapců pokolení,
žel zatím hlavu neztrácím,
jen jsem se řízl při holení.
Dospívání
Starší říkaj mu čas krásný,
tobě v tom chvíle brání,
kdy se musíš stydět za sny
a vstávat s rosou ranní.
Vltavská cyklostezka
Vltavská cyklostezka
Úprava nábřeží běží pod Zbraslaví,
každý blok kamení bok řeky drásá,
jen aby milenci, až se tu zastaví,
Hru lásky neumím hrát
Hru lásky neumím hrát
Řeknu vám, že znám spoustu her,
Vněkterých znich jsem docela dobrý.
Však vjedné hře velmi špatný jsem,
Spící Růženka
Spící Růženka
Šípková Růženka má na růžích ustláno,
přesto však vzdá se věčného snění.
Nediv se princezno, dotyk tvých úst ráno,
Hádanka od Mirka
Možná je lépe těm,
co ji marně hledají.
Je těžké ji vyznat,
však také ji utajit.