Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStruktury kůry
Autor
Gora
V lesíku odcházejícího dětství
ukryl se čas pro snění
prázdninových podvečerů.
Luštila březové šifry pro mravence.
Svým stromům ráda pěla
tehdejší hit o bílém koni,
ačkoli tušila, že její hlas
má k dokonalosti hodně daleko.
Spoléhala na shovívavost
zvrásněné kůry publika.
21 názorů
Líbí se mi, jak se ti mezi břízkami objevil bílý kůň. Občas začne v životě něco skákat. A taky ta volba zvrásněné kůry jako publika.
Toš...
Já su asi natolik úchylný že vedle Maruščiny verze miluju tež po polski zpievany original... :)
https://www.youtube.com/watch?v=QhgEcsWPDA4&ab_channel=Souda
Pěkné dílko připomnělo pěknou písničku, to je... no prostě pěkné... (mrk)
A když mi Zuzka přečetla název, už ten se mému sluchovému aparátu, respektive čtenářské duši líbil. Pro mne je holt tak nějak zvukomalebný a libozvučný. Či jak to mám – u všech rohatých – vyjádřit...
(Škoda, že Maruška nejspíš na Písmák nechodí a číst to asi nebude.)
Díky za diskusi a podnětné komentáře, místo "originálu" doplním jiné slovo:-)...
Dynamika půdy, to nás teprve čeká. Dojde-li k pokrevní dohodě s básnířkou Luzz
První sloka se mi moc líbila, ale konec též ruší "má do originálu hodně daleko". Děkuji, vzpomínkování je vždy krásné.
Až na to "má do originálu hodně daleko" je to pěkná básnička. Tento příliš "civilní" verš podle mého ruší atmosféru básně.
malebné
milé
něžné
citlivé
povedené
holčičí (v dobrém slova smyslu)
zasněné
... malebné už jsem říkal?
Jani,
o to asi jde - vytvořit textík, do kterého se může vžít skoro každý! To kdyby se mi tak někdy povedlo. Příště si sem s sebou vezmu nějaké "posezónní" textíky.
Janino,
mnohé dávné texty nostalgicky opěvovaly nedávnou minulost a byly plné vzpomínek. Jako dítě mě to kupodivu dost bralo a brzy jsem začala psát podobné básničky. Bílý kůň patří mezi takové vzpomínací písničky. Úplná klasika je ale třeba tohle:
V září vyvolávám filmy z prázdnin,
v září nejsem sám, když vzpomínám.
I léto se vrátí zpátky, já cítím,
že zas blízko tě mám.
Já samozřejmě vím, že je to odrhovačka, ale moc jsem toužila napsat něco na ten způsob.
Líbí se mi, jak si dokážeš pohrávat s nostalgií a spojit vlastní verše s textem dávné písničky, z něhož si může čtenář vybavit, co se mu zlíbí. Třeba:
To loňské léto, moře jas
a modré světlo zpod tvých řas.
Zlé ruce láskou zjemnělé
mě pořád pálí po těle.