Hodějická půda

Gora:

(trapné, že? :-D pětkrát jsem to po sobě četl... Opraveno.)

Chápu - ještě volÁní

Gora:

jejda, díky! :), to byl pozůstatek přepisu z papírové podoby, kdy jsem si opticky řádky dělil lomítkem (měl jsem malý kousek papíru) a pak jsem to prostě přepsal bez přemýšlení jako čárky...

Ještě bych upravila čárky, kterých je v básni opravdu hodně navíc. Tyto konkrétně:

žebříku, kroky

nahoře, dvacet

 skrývají, nemálo

řadí se, do hor

před lety, zas

měli jsme, nejednu

 šuplíky, klidu 

prostoru, schází 

volaní - volání

Moc hezké a normální. 

Díky. 

díky všem :) chtěl jsem po čase uvést ještě něco dalšího mimo mé oblíbené "absolutní rýmy", blbůstky a fóry (...které samozřejmě do budoucna nehodlám zatratit)

Nemůžu jinak. Za daktyly, za verše 12,10,12,10..., za milované Hodějice odkud pocházel můj táta, kam jsem jezdil k bábě dědovi na prázdniny, za našu hůru, kde jsme se s bratrancama schovávali, za Litavu za humnama sjízdnou na trokách, do kterých teklo, takže jeden pádloval a druhý musel kastrólem vylívat vodu, za kostel sv. Bartoloměje... musím dát výběr. 

aj naša povala skrývala veľa tajomného...už jej niet...nie sú tí, ktorí na nás volali, v dome bývajú iní,  povalu prestavali na izby...nikdy nespoznajú krásu pohľadu z malého povalového okienka na Váh a kúpele na jeho druhom brehu, veniec hôr dookola ...ďakujem za pripomenutie...

Tohle mi málem uniklo. Přitom je to parádní dílko s velkou dávkou nostalgie.

Sjížděli jsme Litavu na neckách
od křižanovického splavu
Bartoloměj se modlil klekáním

Prázdno v polích
a léto lehlo znaveně

Už se dříve stmíváním 
pozdí

Je čas
na zdrávas

Drozdí

Kluci mají skoro pudy,

prostě jim to nedá -

propátrávaj prostor půdy,

tam poklady hledaj.

Tvé verše mi silně evokují vzpomínky na vlastní dětství.