Milostně tvářící se poezie

Co tím chtěl autor říct? Přesně to, co napsal :)

Slovo úkosem je zde skutečně myšleno ve smyslu "šikmo" či "pohrdavě", jako kontrast k jemnému úvodu o paměti a pleti. Muž si všimne dívky, chce se k ní přiblížit, čím jde blíž, tím víc si všímá detailů a jeho přímočarost se obratem mění v otočení, zdrhnutí a rezignaci k původnímu záměru dívku oslovit. Slovo úkosem, byť takto není vykládáno slovníkem, mi dále evokuje sečení louky - kdo někdy kosil, tak ví, jak na jedno mávnutí padne podetnutá rostlina a vznikne "úkos" - kus zkosené louky. Stejně tak ztratil muž zájem o dívku, jako se na louce ztrácí vzrostlé traviny.

A dále - ačkoli děkuji za komentáře a názory - označil jsem dílo kategorií "blbůstky" a možností "autor nestojí o hlubší kritiku". Proto nechci těchto šest řádků obšírně obhajovat, nebo rovnou přidávat vysvětlující komentář. A zároveň - jistě, třeba by se dalo lépe vypointovat... ale s tím autor nepřišel.

V poezii (narozdíl od lt.) faktu mi to přijde výborné.

Já vnímám zdrhnutí úkosem takto: Sledoval ji očima (čuměl po ní), třeba si jí všimnul v šalině, na první pohled kočka. Po podrobném průzkumu zjistil uvedené vady a tak očima unul na bok.

Pro mě je tedy poslední verš dokonalou pointou. Co na to autor?

Tato báseň kráčí pevným krokem po laťce geniality. Je na úrovni tvorby mistrů Žáčka, Ktchovského a Záviše. Smekám.