Hulákání

Musím prohulákat život.

Aby můj hlas hulákal

a já mohl sedět

za jeho azbestovým štítem

a tiše si kvést.

Kvetu si

a přijímám

vitaminy myšlenek.

Pozoruji proudící davy.

Samá pláňata.

Kolemjdoucí nevidí,

jak duhově kvetu.

Aťsi.

Však až se vrátí

ozvěna mého řevu,

mohutná tlaková vlna

smete  paruky -

a na holou lebku jim dopadne

s velikým zaduněním

zlaté jablko

z duhových obrazů

mé touhy.

Hřej sluníčko.....