STRACHKVAS

Kradmý šramot za slepým oknem...
                                                            ...třas mnou cloumá, uhýbám okem!

Cosi škrábe po stěnách...
                                          ...snad strach?

Kdosi klopýtá studenou tmou, samoten a bled

Mám mu snad obětinu věnovat?
     
Něco tam venku hladoví, pozoruje mne a slídí

Musím tomu zplna vzdorovat!

Splétá to sítě pro neuvážence

Jak to popsat?

Ta, co krájí čas a vysává naději

Jak ji vystát?

Ten výtvor z děr v temných skalách

Jenž chrlí žluč a sliz

Ve světničce chlad, ač plamínek mne hřeje

Tam venku ve tmě se cosi hýbá, zem se chvěje

Nejspíš poslední chvíle na božím světle

Teď třímám v dlaních coby vyděšenec

Za okamžik v pantech otevřou se dveře

Ze života byv jsem vyděděnec...