Proud

Nohy šouráš po schodišti

o půl třetí odpoledne.

Doufáš, že s tíhou nákupu

odložíš i sebe.

Jsi ženou v domácnosti,

co ti zbývá ze dne?

Užíváš si ráno

a věříš v maličkosti.

Vyčerpáním klesáš

do hlubin nečinnosti.

Na dně se plavíš,

mluvíš o marnosti.

Slova jsou teď silná,

rezonují v srdci.

Telefon zvedáš

a říkáš „už nechci“.

Na rukou krev,

drápeš se vzhůru,

kde leží mrtev sen,

zkomírá, pláče.

V rukou teď třímáš

nástroje osudu,

do srdce zapíšeš

„já ten sen dobudu“.

Moc a míza proudí ti v těle,

zas do patra běháš.

S jistotou míříš

a cítíš se bděle.

Proudíš teď životem,

„nabralas správný směr“,

říkáš si a rukou ukazuješ před sebe.