Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

abtreten sofort!

12. 01. 2025

181

Autor

Marian67

v obrazu světa drobná chyba

dívám se tam, kde právě ryba

ocasem mrskla znenadání

byla to pravda nebo zdání?

stalo se to anebo pouze

vyhověl mozek mojí touze

vidět to, co jsem viděl právě

a vše se stalo jen v mé hlavě?

těžko říct, jak se věci mají

jsou všechny tak, jak být se zdají

cítíš i díry téhle sítě

ve virtuální realitě?

nehybné jeví se nám staře

jak zámek kdesi na Loiře

a stačí málo, pohyb, mžik

vše se ti změní v otazník

jak vysvětlit si, co se děje

ten, který řídí, se nám směje

a my, jak lidi v autobuse

jenom se rveme v jednom kuse

o žvanec, o chlast, o kus nebe

co když si zítra vezme tebe

ta, která neptá se Smím prosit?

když začne v našem lese kosit

proto ti hlava dopočítá

když v pohybu ti svět jen kmitá

abys, až přijde, ostře viděl

a cizím život nezáviděl

6 názorů

Pro mě ten začátek. Někdy mě zlobí srdce. Začne se mi v hrudníku mrskat přesně tak, jako kapr ve dřezu, když ho manžel švihl paličkou na maso. Pak se začnu dusit. A někdy chodím se strojkem v kapse a ten dělá zodpovědný zápis. Nikdo nejsme dokonalý. Mám pocit, že nedokonalosti jsou krásné a polidští lidi na zvířada a nebo naopak. :o)