Pel mel s Homeless house další, ... nějaké ty i s roboty,, co setkávaj se s falší,, ..., etc.

(zapomněl jsem dole ještě poznamenat, že indigové děti jsou to prý dle převažující barvy jejich aury...:); - to já potvrdit ovšem nemůžu, jelikož auru u někoho vidím jen výjimečně :) ('ale dá se to prý natrénovat... :) ) )

OsmiHanko a Ireno, daké děkuji :)

všetky super, ako inak, niektoré úsmevné (nezabudnem na moje časté omyly v školských zošitoch pri písaní dátumu po 1.1.), iné  tak neskutočne pravdivé, až ma mrazí...( o ľudskej túžbe rozlíšiť pravdu a lož)

najviac ma zasiahlo - pozitívne - tvoje stretnutie s čarovným dievčatkom, verím, že to bolo jedinečné ... len sa bojím, aby o to svoje vyžarovanie v tomto  svete neprišla priskoro...

díky, že si sa podelil, takéto správy sú medzi tým, čo sa na nás od rána do večera sype životabudičom...

Parádní jako pokaždé... je fakt, že než si člověk zvykne psát správný letopočet, už je tu nový.

Ve školce jsme chvíli měli děvčátko, které bylo velice klidné a vyzařovalo mír. Podobně jako koťátko. Hodně dětí si na ni chodilo šáhnout. Učitelka je napomínala, ať to nedělají a pak řekla jejím rodičům, ať si ji vezmou domů, že je na školu nezralá, protože se nebrání a to, co se děje, není zdravé a ona to nemůže uhlídat. Pak už tam nechodila.

Co tak čtu, bývají dědečkové neuvěřitelní. I já mám se svými dědečky zážitky jako s nikým jiným a to jsem je znala jen krátce. A pak se třeba ta kouzelná atmosféra přenáší i na děti. Když jsi vzpomněl tu cukrárnu, vzpomněla jsem si na klauna Ferdinanda. Ten seriál běžel i v naší televizi. Díl, kde jedli zmrzlinu, jsem nenašla, ale dort ano. A všimni si, jak jsou ty děti úžasně hodné.

https://www.youtube.com/watch?v=ghZbkYlgWY0&list=PLBJBRXRM3lYi1sFm69JB14Yw-xDlK2D8P&index=2

Jarmilo, ale teď vážně; - jednalo se možná o tzv. indigové dítě, které prý přicházívá sem na Zem z daleko pokročilejších světů s nějakým úkolem (třeba jako posel... :), a prostě jako přinašeč naděje pro tzv. nevěřící... :) ).

(( ...)).

Já osobně jsem zde takovou bytost  potkal snad jen jednou (tedy, co si pamatuji...). - Bylo to na zastávce tramvaje Hradčanská v Praze cca před pěti až sedmi lety; ta bytost se nacházela v těle děvčátka cca  pětiletého, a vedla si s sebou (ano, jinak to pojmenovat nemohu...) asi svého dědečka;  měla přitom ve své tváří takovou hojivou  a uklidňující zkušenost, kterou jsem do té doby - a ovšem, ani od té doby - u jiného člověka (osobně) neviděl - a přitom i zářivou mírnost a široký klid, ..., shovívavost s námi všemi kolem dokola :) ( - prostě dokonalost :) ), že jsem se na ní nemohl vynadívat (a nebyl jsem zdaleka sám...).

- Nechal jsem si ujet několik tramvají :), dokud tam byla... (i jen pobývat v její blízkosti mi připadalo být silně léčivým...).

(( ...)).

- Kdoví, jaký musí být život s takovou bytostí v jedné rodině...! (o partnerství už raději vůbec nemluvím...).

Jarmilo, však to asi znáš :); když se něco má pokazit, tak se to (většinou tedy) také pokazí... :) (třeba je někdo opakovaně spolu viděl (třeba) v cukrárně :), ..., anebo třeba na pískovišti :) (to asi ne, to jsem přehnal... :) ) ).

Děkuji všem za zanechanou zde stopu :) (a zvláště pak těm, co upustili zde i komentář :) )... :).

Zajímalo by mě, jak tomu učiteli přišli na ten platonický vztah.

Ta diskuze pánů historiků je myslím naprosto výstižná. On přece jen vědecký názor je jediný správný. Nebo, že bych se mýlila?

Studio Alfa docela dost sedí.

Ta robotická logika IQ clubu dává přece jen kapku nadě, že lidstvo věk robotů přežije právě díky mnohem většímu nadhledu nad fakty.