přání

Co v člověku vězí, o tom píše. Svojských nápadů je málo. A v tomhle textu jsou. Tak to je dobře, že?! 

Říká se, že opakování je matkou moudrosti..

Kdyby si všichni uvědomovali, že vše už bylo napsáno a líp, pak by amatérské psaní nebylo.

To by lidi ale ani nezpívali, netančili, nemalovali... docela blbá představa.

Mariáne, kdybys četl díla světových klasiků, zjistil bys, že u těch složitějších je každý sonet doprovozen poznámkami. Nejsi ctitelem všeobecného úpadku? Podle tvých veršů bych řekl, že ne.

Marcelo K. Tvoje tvrzení zřejmě vychází z názoru, že každý, kdo umí dát dohromady pár veršů, nám v nich sděluje něco zásadního a objevného. Pravý opak je ale pravdou. Skutečných tvůrců je velmi málo. Ostatní jen opakují, většinou to, co je známo od počátku světa. A nedělají to ani vynalézavě. Podle přístupu je lze rozdělit do několika skupin. Vždyť i ten Eliot udělal jen to, že roub z jedné větve góngorismu přenesl na jinou. Ten to ale udělal opravdu vynalézavě.

Marián 67, Marcela.K. - ano, ano. Je třeba z poezie vyhnat typy, jako je novodobý góngorista Eliot, který svou Pustinu (1922) doprovodil spoustou, dokonce vlastních, poznámek. Protestuji, že někoho takového kdosi, asi nějací nebásníci, vyznamenal Nobelovou cenou. Nesnesitelná pedanterie - chtít, aby čtenáři pochopili, co měl na mysli.

:-) ty jsi trdlo, law. 

Vždyť to je na poezii to hezký, že si ji člověk vysvětlí podle svého a pokud souzní s autorem, je jen bonus navíc, přece.

:D OK, jako bych tedy žádný komentář nepsala, přivřete všichni obě oči ... jdu se opatrně vyhýbat :) a že děkuju všem za dokop

...a tak to je docela správný názor, ne?

Ale to je přece v pořádku. Každý chodíme tak jak můžeme a stačíme. A já ty tvoje labyrinty mám moc ráda, jen se bojím, že se v nich někdy ztratím, ale zatím to jde, zatím stačí povyskočit a nebo ten krušpánek přelízt ;-)

Marcel:) jj, nebaví mě chodit správně ( - mám ráda Monty Pythony :)) Nakonec vždycky dojdu tam, kam mám. Už jdu.

law...tvůj mozek je asi hodně zbrázděný hlubokými závity :-)) proto hledáš zatáčky a křižovatky všude a taky tak i píšeš - což je fajn pro tvorbu, ale o to pak máš těžší jít rovnou pěšinkou až ke křížku ;-) 

Já nemohla přijít na to, co je smysl, který život po vedení básní život ztratí, život ho tedy již nemá - a kde ten smysl procitl  ... jako bez života? Tak nějak jsem padala textem :) Ale jen mé úvahy nad písmenky, můj mozek není nijak ženiální :)

Tohle je fakt dobře vystavěný, já jsem se tedy neztrácela ;-)

tohle není úplně jednoduchá cesta :) Ale nakonec jsem se tam nějak proveršovala (cestou třikrát ztratila, ale po návratu na zcestí, dobrý, světlo zapadlo do otvoru v ohňovém dřívku :) jj, stálo za čtení, ta cesta ...

Když jsem si přečetl první verš, tak hlavně díky oné dlani jsem si říkal, že báseň se opře o nějaký osvědčený model. Sázka na jistotu. Aby byla zajištěna nevyvanutelná atmosféra. Ale pak mi zacinkaly pěkné rýmy a přišel verš - snad že je v týdnu málo pátků. Výborný verš! Hodný hloubání.

Celé dílo rozsvítí. Poté happy-end, nadějný v oné tmě, kde už se zdá, že bude trvat.