Denní boj

Každé ráno zas a znova,

Opakují tahle slova:

Sakra, nech mě ještě spát,

Nemám prostě rána rád.

Slunce už mě v nose lechtá,

Potutelně se mi chechtá.

Do toho jak vyšinutý,

Budík zvoní divný zvuky.

Přeci budu muset vstát,

Jít na život vydělat.

O víkendu ale zase,

Poležím si jako prase.

Naberu tak spoustu sil, 

Abych v týdnu nezbláznil. 

Takhle stále dokolečka,

Je to jako u blbečka.

Nezbývá mi času dosti,

Na zábavu do sytosti.

Nač mám tedy stále dřít,

Stejně mám furt holou řiť.