Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKrajina s květy vlčích máků
Autor
Lami
Krajina s květy vlčích máků,
nebe s večerem modrošedé
a slunko, které snadno svede
zahřát i skrze clonu mraků.
Nad hlavou skřivan písní slaví
ve výšce křídly třepotá,
vyzpívá, než se pozastaví
svůj nápěv plný života.
V průzračném vzduchu tisíc vůní,
šumící lány obilí;
chladivé vody lesních tůní
žíznivé laně zvábily.
Návrší s hájem vzrostlých stromů,
občasný poryv víří prach
a umetá ti cestu domů;
jehličí šumí v korunách.
V krajině rudých vlčích máků
je nebe večer modrošedé
a slunko ještě stále svede
zahřát i skrze clonu mraků.
27 názorů
Slavazabo,
nepovažuji se za všeználka, mám jen v knihovně všech deset ročenek "Nejlepších českých básní" a asi metr sbírek současnéch oficiálních autorů. Tzn, že jsem přecejen ze současné české poezie něco málo přečetla, neznám ji jen z doslechu. Z toho,s čím jsem se seznámila, soudím, že soudobá mainstreamová poezie je pouze jakási klubová záležitost (odtud ono označení "básnické ghetto"). Udivuje mě, že všechny ostatní umělecké obory o "běžného občana" stojí, jen současná poezie ne.
...Možná je současná oficiální poezie naprosto skvělá a já jsem jen hlupačka s nízkým IQ, která nikdy nepřeskočí vysokou intelektuální laťku. Nevyvratitelným faktem ale je, že současná oficiální poezie nedokázala oslovit národ a ve veřejném prostoru prakticky neexistuje. Neexistuje v knihovnách, literární časopisy by sis musel objednat, nedají se běžně koupit. Můžeš tenhle fakt popřít?
Lami,
dodnes velmi záleží na tom, jestli se nějaký umělec vyskytuje ve sdělovacích prostředcích a jestli se tam například vyjadřuje k politice, ke kultuře obecně nebo k dobovým filozoficko-ideologickým otázkám. To vše sochař David Černý dělá, ve sdělovacích prostředcích je často. Jeho mechanická hlava Franze Kafky se stala jednou z pamětihodností Prahy, Jeho "Entropa" byla ostudou našeho prvního předsednictví v EU, což mu udělalo jméno v celé Evropě, protože to dílko bylo srozumitelné i pro laiky.
Adam Borzič je šéfredaktorem Tvaru, ale on, ani žádný jiný současný básník se ve sdělovacích prostředcích vůbec nevyskytuje a k ničemu se nevyjadřuje. Současným oficiálním básníkům je "lid" zcela lhostejný, píšou jen pro sebe navzájem a kdo by jim chtěl porozumět, musel by se prý náležitě připovzdělat... Ale co by z toho měl? Co tak skvělého by se čtenář asi dověděl ze sbírek pánů a dam z básnického ghetta? Vždyť o ně nemají zájem ani novináři. Jsou dokonale nudní a nezajímaví.
Přátelé, jediný problém je v tom, že někteří hovoříte z pozice Všeználka a s urputností vlastní neomylnosti. Opatrně s odsudky, abychom sami nebyli souzeni. Zejména pan Umbratica mě překvapuje s kritikou dnes vydávaných autorů. Cítím v tom jistou dávku ublíženosti a nedocenění a trochu přebujelého ega. Abych nebyl pokrytec, sám jsem ješita, až pánbůh nedej. Jak jsem Lamimu napsal, báseň je pěkná, hymnická, ale v lyrice se skrývá past omezeného dosahu a nadprodukce. Nic ve zlém a hezký večer.
Umbratica - jsem amatér a můj názor je názorem průměrného (a to neříkám s despektem) občana ČR. David Černý asi básně nepíše. Adam Borzič je jméno, které jsem někde zaslechl. Pustil jsem si právě jednu jeho báseň natočenou ČT Art pro pořad Autoři čtou. Nezlob se, ale pro onoho průměrného člověka je taková poezie postradatelná. Vůbec jí nerozumím a nechápu co nového a hlavně krásného by mi měla dát. Jestli u nás v knihovně mají něco od něj, půjčím si to, abych nikomu neukřivdil. Sledoval jsem párkrát udílení cen Magnesia Litera a musím říct, že se nedivím, že poezie se u nás nekupuje. Docela by mne zajímalo jak jsou na tom v prodeji zahraniční autoři od 16. století výše ve srovnání se současnou tvorbou. Možná jsem teď hodně lidí urazil, ale myslím, že lepší je říkat pravdu, než lhát a plácat přitom někoho uznale po zádech.
Lami,
mnozí tady by si mohli myslet, že já, jakožto ultrakonzervativní autorka vázaných veršů budu také požadovat, aby poezie byla srozumitelná pro široké publikum. Ale já nic takového nyvyžaduji. Dokonce jsem tady párkrát obhajovala "nesrozumitelného" egila před útočníky. Dnešnímu světu vládne trh, kterému se ušlechtile říká na politické rovině "demokracie"... Proč bychom na to měli zapomínat, pokud jde o poezii? Pokud ti "nesrozumitelní" budou vydávat sbírky, které si bude někdo kupovat a které jim něco vydělají, tak jim budu držet palce. Na druhé straně je ale fakt, že drtivá většina čtenářů touží po srozumitelné poezii. A kde ji hledají? No třeba na Instagramu. Rupi Kaur nebo Atticus jsou velmi srozumitelní a naši Instaborci také docela bodují. Fanoušci Instabásníků (a těch jsou statisíce!) vůbec na nic nepotřebují oficiální poezii a ta zase Instabásníky pohrdá. Mezi lidem a současnou oficiální poezií existuje nepřekonatelná propast. Možná je problém i v tom, že stát dotuje "umění", které nikoho nezajímá. Kladu si otázku: proč se to týká jen a pouze poezie? Proč se to netýká taky současného výtvarného umění? Proč Davida Černého zná spousta lidí a třeba Adama Borziče nezná prakticky nikdo? David Černý přecejen jakýmsi způsobem dokáže oslovit lidi. Adam Borzič dokáže oslovit jen pár kolegů, kteří chodí na veřejná čtení. A to je Adam Borzič ještě poměrně srozumitelný básník.
Janina6, Philogyny - jste ke mně příliš benevolentní. Ne, ne, opravdový básník sedne a napíše krásný text. Už ho má v hlavě, stačí jen papír a pero a báseň je na světě. To, co píšu já, se rodí pomalu a pouze v určitém období pžíznivých podmínek. Skutečným básním to kvalitou nesahá ani po kolena.
Pořád si je fotím. Kdysi jsem stála na zastávce autobusu, pšelo a tak se schovala do výklenku a stál tam pán. Tenkrát jsem čekala svoje druhé dítě. A on mi řekl, že mi potajmu říkali maková panenka, podle červené sukně, kterou jsem nosila...to jsou takové ty vzácné chvilky sdíleného ticha.
Poezie, alespoň pro mne, by měla být hlavně srozumitelná. Myslím, že jsou autoři, kteří své texty za poezii pouze vydávají. Rozhodnout nakonec musí vždy čtenář. Některé básně bohužel zůstanou srozumitelné pouze autorům a několika stejně naladěným čtenářům. K čemu ale je takové psaní?
Po vydání Almanachu z letokruhů mi moje vnučka (10 let) a ještě jeden další člověk (40 let) kupodivu dali stejnou otázku.
Kolik za to máš?
Mohl bych odpovědět: " Kolik knih jsi koupil v minulém roce?"
Odpověď by vždy byla: "Ani jednu."
Sociální sítě ( Facebook, Twiter.., atd. , kde nikdy nebudu) považuji za úplné dno.
Písmák je ovšem také taková malá sociální síť. Můžeš tu dostat TIP. Ale je to TIP upřímný nebo výsměšný? I ty existují, bohužel.
Takovou otázku si ovšem mohu klást já. Ty jistě ne. Kvalita tvých textů ti je jistě známá. Žádné tipy nepotřebuješ.
Velké části textů, hlavně těch nerýmovaných, drtivá většina čtenářů neporozumí a proto pro ně budou postradatelné, zbytečné. V této době, kdy si většina myslí, že vlastnit a ovládat mobilní telefon je vrchol umu a inteligence, všechno umění jakoby pozbylo důležitosti.
Kdo z nás se opravdu vyzná v divadelních hrách, poezii a prozaických dílech, malířství, sochařství, stavitelství atd.? Jen skromná menšina. Těm ostatním stačí ten mobilní telefon, aby si mysleli, že už vědí vše a nejlépe.
Je mi z toho smutno. Tím víc, že si asi nikdy neporozumím s vnučkou ani s dcerou.
Nač publikovat něco, co většina nepochopí. Je to stejné, jako psát pro Čechy svahilsky.
Já žádný básník nejsem. To přece vím, protože ty opravdové básníky čtu. Ale snad si někdo v těch mých pokusech najde něco pro sebe, porozumí a třeba se mu i něco zalíbí. Víc nechci.
Pro mne jsou tipy velmi důležité. V době, kdy už v poezii neexistují žádné autority, protože ve veřejném prostoru ( ve sdělovacích prostředcích ) neexistuje samotná oficiální poezie, je počet tipů (počet lajků) a počet sledujících už jediná relevantní zpětná vazba, která autorům zbývá. Bohužel, pokud se dnes člověk chce smysluplným způsobem věnovat poezii, musí být na sociálních sítích. Jiná možnost není. Litweby mají svůj rozkvět dávno za sebou.
malebný obrázok podfarbený melódiou veršov...spomenula som si na veľmi dávne obdobie, keď som mala asi 16 a milovala film V zajatí melódie s Los Bravos...a tam, poľom vlčích makov kráčali hlavní hrdinovia ruka v ruke a on jej spieval Sympathy...ach, ako som jej závidela...
Vznikla už někdy v listopadu, myslím .Je to víc obraz krajiny, kde by člověk chtěl být, než skutečný popis. U mne je takový text spíše vyjímka.
A jsou tipy opravdu tak moc důležité?
Zvláštní... V lednu jsem taky napsala básničku o krajině s vlčími máky. Tvoje krajinomalba se mi moc líbí, já jsem se ale pokoušela o něco jiného, o takovou pseudolidovou jinotajnou píseň. Nevím, jestli ji někdy dám do hlavního seznamu, tak ji tady věnuji zatím tobě. Aspoň ji nebudu muset smazat, až dostane míň než 15 tipů.
Tušení
Táhle vlk na měsíc zavyl,
nebe pak zahalil mrak.
V dálce se rozvlnil kavyl,
kavyl a červený mák.
Vánek teď ozvěnu vplétá
do stébel šustících trav
ve stepi na konci světa...
Nejhorší ze špatných zpráv?
Vlčí mák a na něm rosa,
na větvi kaliny pták...
Stébla prý podetla kosa.
Červánky oslepí zrak.
Moc hezké, slovy malované, verše se mění na obrázky, už se těším, až nastane! dám si do oblíbených a budu si k ní chodit, než přijde opravdové léto :-) */
Kdybych teď napsal, že se mi to ani za mák nelíbilo, musel bych nad tou nehoráznou lží zrudnout studem jako vlčí mák. ;-)
Evženie Brambůrková
05. 02. 2025To je zatím hezký sen.
Děkuji všem.
BENETKA - dík, člověk to třikrát přečte a stejně tam nechá chybu. No, už to bude jen horší, v mém věku.
Antonín Bogar
05. 02. 2025Klasika.