Písmák Haiku, nehaiku, senrjú IV
Ticho v kolébce -
couvám po špičkách
Ani drobeček -
kachny odplouvají
Rukavička
Ztracená dámská rukavička
ze šťastných časů života;
uprostřed stolu stará svíčka,
plamen se sotva mihotá.
Haiku, nehaiku, senrjú III
Starý námořník -
stále ještě obléká
proužkované triko
Ta podoba -
- 1 -
Udatný voják -
co se kdysi naplakal
pro plyšového medvídka.
Haiku, nehaiku, senrjú? II
Bílé vlajky -
na šňůře ve větru
pětatřicet plen
Hladce, obrace
Haiku, nehaiku, senrjú ?
Jak na obraze
vine se stará stezka
úbočím do hor
-------------------------------------------------
Řeka
31. 3. 2021
V úplňku měsíc byl
v proudu se odrážel
na loďce básník snil
KRÁLOVNA
Královna zrcadel
vládkyně her a smíchu
v bzukotu stovek včel
usíná v lesním tichu
P
Ach, stěno chladná, stěno bílá,
ponurá jako smutek sám
v prázdnotu tvou snad hledět mám.
Alespoň kdybys vykouzlila
Z
Otáčejíc se za hlasem
na malou chvíli zpozorněla.
Jako by řekla: "Spala jsem,
nyní jsem ale zase bdělá. "
Stačí?
Já, kdybych jako Pierre de Ronsard byl,
jenž zlehka psal sonety pro Helenu,
rád poklony bych skládal tvému jménu
a tvoji krásu veršem velebil.
Královna
Královna zrcadel,
nejvyšší paní vzdechů,
usedla ve stínu
na měkkém trůnu z mechu.
O
Já zatím nikde nespatřil
spanilost větší, než je tvoje.
Mám srdce plné nepokoje,
vládne mu neklid od těch chvil,
Hádka
Když paní ztratí klid
dokáže síru dštít,
svolává hromy, blesky.
Vyhlíží nadpozemsky
Až krutý čas
Až jednou krutý čas
naruší půvab tvojí tváře
a z očí zmizí třpyt
i záblesk pronikavé záře,
1605201801
Příteli věrný,
rozpustilý vánku,
jež v dálce mojí paní
dýcháš do copánků
Podzim
Poslední záblesk léta
zmizel do dáli
vzpomínky jenom pouhé
po něm zůstaly
Někdo cizí
Dnes v noci byl jsem zas
ve snu v onom domě,
co stál tu jeden čas
jen pro tebe a pro mě.
Vzácná návštěva - (Smíření)
Jezdívám k vnučce na návštěvu
z rodného města na venkov.
Zřídka mě vítá bez úsměvu,
pokaždé ale palbou slov.
Mini 2
Možná bydlíš ve vedlejším domě
a vídáme se pouze zpovzdálí.
Neznám tě a ty zas nevíš o mně,
my sotva kdy se spolu setkali.
Jsi mi...
Pramenem jsi mi vlnkou hravou
posledním přáním před popravou
tančící vílou útlým pasem
láskou na kterou přísahal jsem
Vzácná návštěva
Z převeliké dálky kdesi,
malá, chytrá, přijede si.
Devět let - zárodek ženy.
K dlani iPhone přilepený,
To dávno vím
To dávno vím - ve světě ráje není;
jen zloba, zášť, nevděk a utrpení.
A přece kdesi existuje kraj,
v němž stále trvá přívětivý máj,
Co mi to připomíná?
V jedné malé zemi, kde nic už hanba není
a změna střídá změnu, aniž se co změní,
kde lidé nedohlédnou na nos mezi očima
a den za dnem závidět se začíná
16.7.- Múza
Už zase někam pospícháš,
jsi neklidná a plná zmatku.
Než odejdeš, možná mi dáš
nějakou drobnost na památku.
Pihovatá
Jsi hezky pihovatá
měděná Venuše.
Voníš mi jako máta,
vkrádáš se do duše.
Míjení
Míjíme-li se na dohled
je moje srdce plné smutku,
ty projdeš kolem bez zármutku,
už asi žiješ jiný svět.
Štěstí
Neumím hovor vésti
vždy všechno popletu
dlouho jsem hledal štěstí
a najednou je tu.
Splav
Kalná je voda v řece
a temně hučí splav
Tak už mě polib, přece
ponesu se jak páv
Za kopcem rudé slunko vstává
Za kopcem rudé slunko vstává,
na plotě právě přistál kos
a k dobru první píseň dává.
Půjdeme spolu pod přívoz.
S
Když hleděla mi do tváře
bylo v ní příliš mnoho světla.
Kadeř jak oheň. A pleť. Světlá,
vlasy jsem sbíral z polštáře.
Zádumčivá
Když s večerem se valem připozdívá
a v okolí zavládne klid,
když ptačí zpěv zaslechneš znít
a vzduch jen svěží vánek rozechvívá,
Na vahách
Jak zlato na vahách
jsme slova vážili
O sebe jenom strach
že bychom tratili
8. 5. 2023
Co dělat mám, když srdce v hrudi zpívá
a kráčí znova v onen známý kout,
kam chodívalo dřív už pokleknout
a křísit plamen, který dohořívá.
Májová
Je sotva pár vteřin po tom
a kolem znovu ticho, chlad.
Zas dáváš mi svou lásku znát.
Užít si, je tvoje motto,
Říkačka
Zaslechl jsem kdesi,
těžko věřit tomu,
že prý se tě děsím;
proto nejdu domů.
Blata
Na blatech mlha přešlapuje,
Luna skrz mraky prosvítá,
chvíli tu není, chvíli tu je,
krajina světlem zalitá.
V soumraku
Mám rád večery potemnělé,
kdy slunce, rudé jako rubín,
vyklouzne nad mořem ze mraků
a potom pije z jeho hlubin,
6x3
Ta rusovlasá bohyně
má rudou růži ve klíně
oči mořské hladiny
Sejdem-li se v bodě styčném
Srdceklam
Po cestě kdesi ztratilas
s hedvábnou stužkou zlatý vlas,
který se třpytí zvláštním jasem
a po tvé kůži svěže voní.
Za sto let
Možná, že jednou, drahoušku,
společně umřem, na zkoušku,
a vzbudíme se za sto let.
Kampak se asi pohne svět.
Mini
Má duše směje se i vzlyká,
posmutní, když ji něco raní,
neklidná nemá nikde stání,
kouše se do rtů, do jazyka.
Lži
Odpouštím jenom malé lži,
neškodné, které sotva bolí.
Ty velké, co ti nevyšly,
o nichž už dávno všechno vím,
Má milá touží po sonetu
Má milá touží po sonetu
a chce ho brzy - nejlíp hned -
musí být sladší, než je med
sbíraný zrána z lučních květů;
Pouze Ty
Nejsladší růže v plném květu
vstupenka má do jiných světů
v korunách stromů vánku šum
Múza co dává křídla snům
Poslední báseň...
Poslední báseň bude jiná -
jen deset veršů, krátké vyznání.
Je láska v ní, jež v srdci vyzvání
a každou kapkou krve vzlíná.
Manekýny
Zas udeřila letní parna,
přemýšlím marně kam se schovat;
dívky začaly odhalovat
místa, jež nejsou jednotvárná.
Tereza
Tereza vpluje do ulice
a hovor ztlumí do šepotu.
I playboyovév předzahrádce
nedají k dobru holou větu.
Zkratky
Takymatka
Už jsem tam měla být.
. miláčku jak ti je.
Maminka musí jít,
Panelák
Panelák večer tiše šumí
bezbarvým zvukem televize.
Zmizely sny, mladistvé vize,
každý teď žije jak jen umí.
Bůh
Bůh je vážně špatný hasič
bez vody, pump a autíček.
Někomu dá život na klíč,
ostatním jenom na klíček.
Rada synovi
Dávej pozor na mladý slečny,
než na tvář, dej na jejich šplechty.
Vystajlovaný jsou nebezpečný,
takový vždycky vyjdou dráž.
Hezký den
Včerejším dnem skončila zima
a vida - jaro už je tu
Měsíc dřív hvězdy pozhasínal
včelka usedla do květu
Krátký polibek na dobrou noc
Je to pár chvil
a jako bych tě znal
do hloubky od věků.
Jak to Bůh dopustil,
J S I
Jsi jasný den
i noc potemnělá,
součást mého těla,
jsi romance i chtíč,
Z R N Í
V zapadlém koutě zahrady
daly se slípky do kvokání.
Co je za změnou nálady,
že ani jedna nemá stání.
Povzdechnutí
Od letošního předjaří,
zatímco kolem všechno pučí
se mojí básni nedaří.
Jaro jí úspěch nezaručí.
Dvě
Jak se to všechno mohlo stát.
asi jsme byli málo bdělí,
zapomněli jsme na dny všední
a žili jenom pro neděli.
Setkání
Bludičko, plnou náruč díků
za malý výlet do nikam.
Nastoupím jen tak do rychlíku
a zase kamsi utíkám.
3x3
Kdo nepoznal, ten nepochopí,
proč v dobré půdě nelze dorůst -
vše důležité nejde koupit.
Umím dávat nebo jen loupit.
Svědomí
S příchodem noci v prvním stínu
nervózně klepe na vrata
a působí ti kocovinu,
ty moje hlavo střapatá.
Pololetí
Pololetí, druhá třída
na "vízo" samé jedničky,
panenky si stále hlídá
má ještě v tvářích dolíčky.
Co bych dal
Co bych jen dal za pouhé pousmání,
jež vzruší srdce a z plic bere dech;
přes sladké rty ať přejde aspoň vzdech
a ukončí to smutné rozjímání.
Proč
Proč, Lásko, jež víš všechno o mém snění,
nyní snad ještě častěji než dřív
mi svoji krásu dáváš na odiv
a každý den tak chystáš utrpení.
Jen dojem
Na nočním stolku u postele
leží sbírka milostných básní.
V nich ženy jsou spíš posmutnělé
a muži jenom občas krásní.
Z povídání
Předlouhý čas podivnou cestou jdu;
méně kroků k cíli, než těch ušlých vzad,
v tu chvíli kácím se, kdy je nutné vstát,
vždy couvám zpět, mám-li jít kupředu.
Poutníci
Na liduprázdné ulici
dva nerozluční poutníci.
Ona je kráska mámivá
co líbezně se usmívá,
Desetiverší
Možná kdysi já mohl Tě mít rád;
to jsem ještě ve Tvou lásku věřil
a oddával se milostnému snění.
Jenom pro Tebe chvilky jsem si krad.
Zpěvy Nilu
Ach, moje jméno odpornější je
než zápach supů holohlavých
za letních dnů,
kdy hoří nebesa.
Podzimní
Studené slunce si neví rady
ze triček rovnou pod pláště;
září nás vezme do parády
a říjen potom obzvláště.
R. - 1987
Ač všechny podobné jako vejce vejci
je něčím každá z vás přece jen trochu jiná;
mám tě tu stále, byť dávno se mnou nejsi,
vždy něco objevím, co mi tě připomíná.
...z 19. století
Kde mého mládí dávný čas
veselost v srdci, bujný smích,
kam lesk se poděl z očí mých,
mladistvý třpyt a zvláštní jas.
Píšu
Píšu prý jako před stoletím,
tak nějak divně, staromilsky;
pravidla také příliš nectím,
vždyť nejsem Skácel ani Hilský.
S.B.
Oči jí žhnuly jitřním jasem
do půli dekoltu bujná kštice
krok laní měla ta vlasatice
svůdné boky pod vosím pasem.
Naivní báseň pro mou dceru
Růžový dudlík od maminky
vypad´ z úst, jak ze sna vzdychla;
naštěstí je pomoc rychlá,
šup s ním hned zpátky do pusinky.
Úplněk
Pod ztichlým nebem vyhas den,
beránci - hvězdy míří sem
nad obzor vyšla a smutně září
stydlivá luna s kulatou tváří.
Oči, ústa, vlasy
Tmavé a velké,
zrozené k utopení.
Včera snad podmáčené,
zatřpytily se s večerem
Sny
Potáhnu krajinou tvého těla
s armádou polibků.
Každý, předtím než při doteku zahyne,
vdechne ti dílek života.
Iluze
Pomalu vyšla ze stínu
vrb, co na břehu se sklání;
není přelud ani zdání
koupe se nahá v řece.
Léto 2021
Letos se vážně nechce létu;
nehřeje ani nezáří,
jen se nám směje do tváří
a kouří dlouhou cigaretu.
Lidé
Pod vlajkou černavou, zástup
falešných proroků.
Jestliže chceš, potom nastup,
zpívej si do kroku.
Tráva
Zase už kráčíš špatným směrem;
vedena vztekem, vlastní hlavou
lehko si levou pleteš s pravou,
hustotu měříš teploměrem.
Modroočka
Svlékáš se svůdně ze šatů,
od okna chladivý průvan vane
a na pozadí té podívané
se nebe topí v šarlatu.
Prezidentský sonet
Když na Hradě, či na zámku v Lánech
občas s mým milým dvorním kancelářem
rokujeme o mých smělých plánech,
stoličnou dolívá mi obrýlený skřet.
O .....
Ta první zůstane jediná.
Na ni se ponejvíc vzpomíná
a zrak se ztratí v proudu let,
kdy všechno krásné, jeden květ.
Anička
Je jedno místo vzadu v rohu,
kde teskně šumí bříza bílá.
Ten kout prý svatost prostoupila;
tam, pevně věřím, blíž je k Bohu.
Modrá
Kvítek mi náhle ze dlaní
vyrůstá křehký, voňavý
až se hlava točí
a srdce volá - stůj.
Dopis II
Píšu ti dopis do červánků,
abys mohla už brzy zrána
pročítat jeho každou stránku,
že jsi, a budeš, milovaná.
Bezčasí
Tisícem hvězd jí oči planou
a celý vesmír ve klíně.
Mně jinou cestou jít je dáno
v daleké, cizí krajině,
Zásadní otázka + Mariina odpověď
Byla jsi pro mne vždycky svatá,
já nebyl nikdy nestálý.
Čím to,žes náhle do kulata,
když rok jsme spolu nespali.
TT
Život je krátký
léta rychle plynou
a stane se, že dva milenci
se spolu v čase minou.
Čas
Od věků k věkům cestou svou
nesmírným mořem stále pluji,
v bezhnutí dál se pohybuji
mrtvolným tichem temnotou.
Na sklo
Když temná noc se světlem dne
se spolu sváří, zbytečně
a hvězdy nebes potají
se v šeru zmizet chystají,
Kdyby
Kdyby ti někdo
třeba bez pozvánky
nabídnul k psaní
vlastní volné stránky
-
Snad v budoucnu
bůh odpustí mi,
osud mně není přítelem;
hned zítra spálím všechny rýmy,
Ty
Oči a úsměv, vábení,
přízemní let i vznášení,
droboučké krůčky, cupitání,
bez mráčků nebe, ledů tání,
Tvůj Bůh
Bůh existuje; vskutku.
Je tvůj, nepatří nám,
kterých se pořád straníš.
Uhnětl sis ho sám
19
Už devatenáctkrát jsem prošel bez tebe
tou naší cestou po spadaném listí.
Žádná hora není tak vysoká,
aby mne zavedla za tebou na nebe.
***
Jsem spíše ďábel nežli Ježíš,
do čerstvých ran si sypu popel;
zůstaň s tou pravdou, které věříš,
šetři si slova, dotek, pocel.
Pomaličku
Od kotníčků až ke kolenům
pomaličku a bez spěchu,
cestičkou sladkou k tvému klínu
s ševelem drobných výdechů.
*
Mám svoji hvězdu, jíž jsem vzorem;
ta provází mne celé žití.
Vznáší se nízko nad obzorem
a jenom slaboulince svítí.
Austerlitz
Ten den, my zrána statečně se bili,
a nyní ležíme tu spolu,
kamarádi, co sami sobě zbyli.
My, vždy na smrt protivníci v boji,
Panenky
Dotlouklo srdéčko,
dozněl dětský smích.
Blankytné oči
se už nebojí.
Listopad
Listopad vešel do parku
a voní
rosou a listy,
co se snesly do ní
Pustina
Kdysi tu kolem kvetly stromy
a na prostranství mezi domy,
dětí a křiku plné hřiště.
Po tom všem jenom spáleniště,
Dnes?
Rozmarný větřík zafoukal
a Tvoje vlasy za ním letí.
Vůni těch kadeří
jsem vryl si do paměti;
Za oknem
Když ztich už den
a světlo jen,
Měsíce, hvězd
jej mohlo vést,
Poprava - veselá balada s dobrým koncem
Poslala jsi mi onehdy
hodně podivnou zprávu.
Že už prý se mnou neformálně,
nejsi v manželském stavu.
Poděkování a lásku
Práci jsi se mnou měla těžkou,
ne-li nejtěžší na světě.
Já byl tvým poledníkem,
ty zas mou rovnoběžkou,
Nejen o dvou dubech
Tichonce šumí vprostřed parku;
vrásčité, temné, stoleté,
o tom co bylo a už není,
že to co kvetlo, nekvete.
Dopis
Napiš mi dopis na kůži.
Nebo ho sestav z pohledů.
Dívej se zblízka, ne jen z dálky,
jinak ho přečíst nesvedu.
Špinavá
Podivný sport - politika,
a nikdo tvůj přítel, chyba lávky.
Někdy je blíž, kdo ti vyká;
o góly nejde, jen o přihrávky.
R 3
Pomalu položím se do času,
dám se unášet jeho proudem,
nebudu prosit Boha o spásu,
až stanu před posledním soudem.
Inflace slov
V městském parku
na paloučku,
stokrát sobě řekli:
lásko, broučku.
SSD
Za humna Slunce odešlo
a světlo vyšeptalo
Zavřela se brána
Už z dálky nezaslechneš smích
R 2
Mám rád hovoříš-li se mnou
řečí svého těla.
To jistě o mně víš.
A líbí se mi
Loučení
Máš oči věčně snivé,
plné krás tajemných přeludů,
jež v melodii tklivé
kouzelně tančí všemi světy,
Dvacet kroků zpět
Nemám rád tvé teplo,
co jak vzduch je vprostřed zim,
i množství hlasů,
jež lichotí očím tvým,
Pocit
Pomalu ráno vteklo do pokoje
Stěny vsákly plaché stíny a je milo
Cosi po noci i tobě mi však zbylo
Nevím jistě co, je to ale tvoje.
Na tetování s rozumem
Že chci být navždy trochu jiný,
abych se od všech odlišil,
na břicho dám si vytetovat,
tajemné černé symboly.
S nadějí
Propršel den a volněji se dýchá,
mé myšlenky se venku s mlhou válí,
duše je klidná už, a nepospíchá,
oči s nadějí toulají se v dáli.
Jizvy
Začalo kdysi s létem sněžit.
Padal sníh z ledu o nás dvou.
Některé jizvy nelze přežít,
zabydlí se, a zůstanou.
Být tak...
Být tak střevíčkem na tvé nožce,
ve vlasech pentlí hedvábnou,
bělostnou krajkou na punčošce,
korzetem, jímž se ňadra dmou.
Budeš ji znát
Až jednou přijde, budeš ji už znát.
Vzpomeneš, že zřels ji jako dítě.
Je stále táž, věk nelze spočítat.
V náruči hebké ukonejší tě,
Zuz
Hypnos ti tu během chvilky,
nechal z křídel peříčka.
Ta se snesla do postýlky
a padla ti na víčka.
Domina
Pokaždé ti smyju z tváře všechny šminky.
Vyházím makeupy, stíny, oční linky,
tvou oblíbenou černou masku, želízka,
bičík, jímž si ráda šviháš do holínky,
Kdybys
Kdybys byla zemí a já bílý sníh,
na tebe na celou napadal bych
a zakryl tvoji nahou hlínu
heboučkým pláštěm z hermelínu.
S 2
Cítím jak padám ke hvězdám.
Za ruku s tebou letím tam,
dívám se z výšky na malou Zemi,
nikdy tak nebylo, jak teď je mi.
S
Zas ležím v trávě, pohozen,
kde letní louka zelená se;
Měsíc si v nebi pospává.
Jsi jak ta louka, voňavá,
Drahý
Jak bych si mohla vzít,
tvé tělo a tvé rety.
Byť jarní loukou jdu,
netrhám její květy.
Kde jsi
Jsi v svitu slunečním,
jež na kůži mě hřeje
i v kapkách děšťových
co stírám z obličeje.
Kuchařinka
Stoupla si za kuchyňskou linku
a ostrým nožem na prkýnku,
rozkrájela mou lásku na sto kousků.
Ty mi pak dala s sebou do ubrousku.
Divná
Podivná je ta doba;
věčně uspěchaná.
V ponurém skřípotu
se noci mění v rána,
Otázky
Zahřeješ mou duši v dlaních.
Položím-li ti hlavu na klín, pohladíš mne.
Uslyšíš mé volání, až pohled rozezní ticho.
Můžeš mi mlčet do očí.