Zádumčivá

Když s večerem se valem připozdívá

a v okolí zavládne klid,

když ptačí zpěv zaslechneš znít

a vzduch jen svěží vánek rozechvívá,

neklidná duše může snít.

V ten krátký čas, nezřídka potají,

sleduji milou jak se z okna dívá

a pohledem putuje po kraji.

Oči i tvář jí náhle roztají,

bývá v té chvíli vzácně zádumčivá.

-------------------------------------------------------------------------

Hladina žádného moře

není tak průzračně temně modrá

jako tvoje oči.

Neznám květinu,

jež se pyšní vůní tak omamnou

jako tvá kůže a vlasy

a jenom tvůj hlas

je pro mne tou nejsladší melodií.

Proč se moje srdce

rozbuší takovou silou,

jakmile tě zahlédnu,

a jaká moc,

rozechvívá moji duši

při každém doteku?

To jsem ti chtěl i musel povědět.

Dobře přece vím, 

že ta nádherná, jedinečná loď tvojí lásky

v onom dávno opuštěném přístavu mé náruče

nikdy nezakotví.