Cesta

Jak na moři, kde vlna za vlnou

křižují navzájem si cestu tam i zpět

a břehu dojdou-li počnou se obracet,

tak pohrává si láska s myslí mou.

Vzpomínky tíží, trápí krutý čas,

dál žiji nadějí, ačkoli smůlu mám,

obklopen přáteli, vždy znovu stojím sám

a osudu jsem vydán napospas.

Ta dlouhá cesta plná kamení,

co vede vzhůru skrze bodláčí

a nemá nikde místa k oddechu.

Nepoznám směr, jsou skryta znamení,

na strmé srázy síly nestačí;

teprve vrchol skýtá útěchu.