„On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat...((četby z ned. 02 února 2025))

 

 

 

 

 

 

 

„On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat... ((četby z katolických kostelů z Mše sv. z ned. 02 února 2025))

 

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Motto:  

 

Nebytí      přináleží      Zlu.   A    

tak      nejzákladnějším      Rozhodnutím

jsme      povoláni

      Bytím

přiblížit      Jsoucno      ke      Světlu... .

(( ....)).

 

 

:::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

Prvé ČTENÍ

Izraelité se na konci 6. stol. př. Kr. vrátili na své území. Země byla zničená a bez zázemí, podobně jako chrám. Prorok Malachiáš

kritizuje především špatně vedené bohoslužby v chrámě, které byly konány kněžími z rodu Levi.

 

Mal 3,1-4

Toto praví Pán Bůh:
„Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.
Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.”

**Slaví-li se tento svátek v neděli, čtou se všechna tři čtení; připadne-li na některý jiný den v týdnu, vybere se jedno z prvních dvou čtení a evangelium.**

 

Deuhé ČTENÍ

List Židům velmi pečlivě vysvětluje židovským konvertitům ke křesťanství význam a smysl Kristovy oběti. Opírá se o židovské autority (Písmo, anděly, Mojžíše). V předchozích verších cituje autor Písmo, kde se říká: „Budu zvěstovat bratřím…“ Jestliže jsme Kristovými bratry, pak následující argumentace platí.

Žid 2,14-18

Čtení z listu Židům.

Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků.
Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.

 

 

EVANGELIUM

Lukáš ve svém evangeliu představuje Ježíše jako nového Mojžíše, proto věnuje velkou pozornost jeho narození. V úryvku různí lidé potvrdí Kristovo poslání. Náš text lze srovnat se zaslíbeními Starého zákona (viz 1. čtení nebo Iz 52,8-10).

 

 

Lk 2,22-40

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: "Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!" Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

 

 

 

 

 

 

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 

 

 

---