Hádka Všudybyla se Zápecníkem

listopad 2024 - březen 2025

VŠUDYBYL: (vrazí v promočených botách rázně do vyhřáté sednice) Dneska bylo venku tak krásně! Už tají ledy a sněhy, jak já miluju tyhle jarní plískanice a nečasy! A co ty, Zápecníku, kde jsi všude byl?

ZÁPECNÍK: U suchýho čerta, dej mi pokoj! Celej den jsem se válel na peci, březen – za kamna vlezem!

VŠUDYBYL: To já vyrážím na túry od prvního jarního tání, od novoročních kocovin a předsevzetí a od svatomartinských sněhů, Všudybyl chodí na výlety furt! A má to moc rád! Už se těším, až rozkvetou stromy, a děsím se chvíle, kdy budu sedět doma a poslouchat „Píseň, co mě učil listopad.“

ZÁPECNÍK: No, a co? Mně je dobře jenom doma na peci.

VŠUDYBYL: Tak poslyš, kde já už všude byl!

ZÁPECNÍK: Když já bych si radši pustil na You Tube namluvenou novozákonní „Apokalypsu“, než poslouchal ty tvoje hrdinský kydy, při kterých se tak mizerně spí.

VŠUDYBYL: Zkus se, bratříčku, aspoň pro jednou přemoct a neusnout, jinak se ti budu smát a nechám ti schválně vyhasnout v peci.

ZÁPECNÍK: Proč mě musíš stále tak trápit? Vždyť ty můžeš s Rimmerem z fleku nudit za vlast! To se radši budu dívat na film „Kleopatra“ s Liz Taylorovou, co trvá čtyři nekonečný hodiny. V tom filmu se semtam něco děje jen v tý části s Caesarem, jakmile opanuje scénu Marcus Antonius, je to nuda, protože ten jenom leje do sebe víno a lituje se.

VŠUDYBYL: Jako ty!

ZÁPECNÍK: Kdeže! Já piju jenom pivo a lituju se jen maličko, poněvadž musím stále poslouchat ty tvoje úděsný storky o dálkách, co lze vzít do dlaní. Už tě vidím a slyším, jak ráno zpíváš „Rosu na kolejích“, ale mě nezajímá nic jinýho než moje rodná pec!

 

VŠUDYBYL: (přistoupí k peci a přiloží poleno) Tak poslyš, kde já už všude byl! Šel jsem ve dvě v noci hladovej po skoro liduprázdným Karlově mostě, se mnou tam bylo jen pár opilejch turistů. Seděl jsem jednou večer s Páterem Vacíkem u Nejsvětějšího Salvátora, byli jsme ve zpovědní místnosti sami tři. Často jsem vysedával kousek odtud ve Všeobecné studovně Klementina, kde jsem byl jako doma. Nikdy jsem se ale neoctl ve čtvrtém patře hlavní budovy FF UK, kde se pár let po mejch studiích střílelo. V Centru medievistických studií v Jilské ulici jsem předstíral, že čtu německy. V Karolinu jsem se bez úspěchu učil latinsky a občas bezmála zabloudil v nepřehlednejch chodbách. Jednou jsem šel pro ISIC až na Právnickou fakultu a to byl teda hnus.

ZÁPECNÍK: Sám jsi hnusák hnusnej! Přilož, prosím tě, ještě polínko.

VŠUDYBYL: (přiloží další poleno) Trmácel jsem se bezpočtukrát mezi Šalounovým sousoším Jana Husa a Mariánským sloupem, ale na věži Staroměstský radnice jsem byl jen jednou v pátý třídě na školním výletě. Nikdy jsem se nepodíval do Betlémský kaple, ale desátýho května 2012 jsem poznal důvěrně jednu z cel v Bartolomějský ulici. Na podzim toho roku jsem na Národní třídě lámal a jedl chleba, který jsem koupil za poslední prachy v Tesku v Máji, a přišel ke mně nějaký chlapík s nabídkou, že mi koupí rohlíky. V osmý třídě jsem byl se školou v Národním divadle na představení Jiráskovy Lucerny, takže jsem viděl Janžurku v akci. V prváku na gymplu jsme navštívili divadlo Disk. V Národním muzeu jsem byl jen jednou, proběhli jsme ho během čtyřiceti minut. Scházel jsem se se známými „Pod vocasem“.

ZÁPECNÍK: (probere se z dřímoty) Vocasi, přilož ještě.

VŠUDYBYL: (přiloží další poleno) Na Hlavním nádraží jsem se ptal, kolik by stál lístek do Roudnice nad Labem. Šel jsem v mlze po vyšehradskejch hradbách. Na 3. lékařský fakultě jsem se účastnil Eurorébusu. Snažil jsem se usnout na lavičce na Karláku a nějaký chlap říkal, ať jdu s ním, že má pro mě lacinou holku (byl jsem tehdy ještě panic). Stál jsem za řečnickým pultem ve Valdštejnským paláci, když nás tam pozval tehdejší předseda senátu Přemysl Sobotka. Potřásl jsem mu rukou tak srdečně, až mě jemně pokáral. Pak jsem hledal na velký nástěnný mapě Čech Kakovice. Toho dne jsem viděl taky Tomáše Töpfera, Jiřího Čunka a Mirka Topolánka, který tehdy dělal předsedu vlády. Ve svatovítským chrámu jsem ale nikdá nebyl.

ZÁPECNÍK: (probere se z hlubokého spánku) Ty ale kecáš! A přilož poleno.

VŠUDYBYL: (přiloží poleno) Když jsem bydlel na koleji Na Větrníku, rád jsem chodíval do obory Hvězda a na Bílou horu, na Vypich a na Břevnovský hřbitov (kde jsem marně hledal hrob Karla Kryla) a taky do Šárky. Na koupališti Džbán jsme byli s kamarádem na Třech sestrách (ne, opravdu ne na těch od Čechova). Ležel jsem v Psychiatrickém centru Praha v pavilonu č. 23 v Bohnicích a měl hlavu omotanou polstářem, tam jsem poprvý viděl aspoň do půl těla svlečenou holku. Pobyl jsem si taky na „Neklidu“ a strašně jsem tam vyváděl a řval a potom jsem si čet v jídelně článek o smrti Johna Lennona. Na pavilonu č. 1 byl klid a ošetřovatel nám předčítal ze Zjevení Janova. Jednou jsem z Bohnic utek, šel jsem až někam do Přezletic a pak dlouho marně hledal cestu zpátky.

ZÁPECNÍK: (opět se probudí ze spánku) Kéž by ses z těch Bohnic nikdy nevrátil domů! Přilož poleno, v peci vyhasíná.

VŠUDYBYL: (přiloží poleno) Z Větrníku jsem chodíval na dlouhý výlety, tak jsem obešel celý Ruzyňský letiště, jindy jsem lez po střeše nákupního centra Šestka a ještě jindy jsem došel až do Únětic, na vrch Řivnáč, na Levý Hradec a do Roztok u Prahy. Když jsem se pak vracel do města, viděl jsem na druhým břehu řeky bohnický sídliště, který mi připomínaly surrealistickou pevnost.

ZÁPECNÍK: (převrátí se na bok) Kéž by tě uvěznili v nějaký pevnosti jako Babinskýho! Přilož poleno, nebo zmrznu.

VŠUDYBYL: (přiloží poleno) O pár let později jsem bydlel na chráněným bydlení na pověstným „Jižáku“ v jednom z těch nejdelších paneláků v osmým patře – a bylo to super. Tehdy jsem často chodíval k Hostivařský přehradě či do Kunratickýho lesa. Pak jsem taky bydlel nějaký čas ve Valentinově ulici na pomezí Nuslí kousek od kostelíka svatýho Pankráce a chodíval nakupovat do Normy nahoře na Pankrácký pláni a od Kavčích hor jsem se díval na oba pražský hrady. Za svejch pražskejch let jsem nejednou prošel Prokopsko-Dalejským údolím. Ó, jak já miloval Olšanský hřbitovy a jejich starý oddělení! Jednou jsem si udělal výlet za město a nechtěl jsem nikoho potkat a procházím se takhle po keltským hradišti Závist u Prahy a natrefím na spolužáka ze strakonickýho gymplu. Jednou jsem byl pozván do Vranýho nad Vltavou na nějaký básnický čtení. Chodíval jsem ale mnohem dál, až do Davle a podél Sázavy až do Čerčan.

ZÁPECNÍK: (převrátí se na druhý bok) Odejdi někam a už se nevracej! Nejdřív ale přilož poleno.

VŠUDYBYL: (přiloží) Při sestupu z hory Říp jsem jednou uklouz na blátě. Pár let předtím jsem se musel výstupu vzdát, když jsem po celonočním pochodu z Prahy v dešti, shledal ve Straškově, že mám nohy samej puchejř. V Roudnici jsem se procházel podél Labe a pak chcal na nádražním WC. Jindy jsem z Roudnice šel v dešti dál přes různá místa do Úštěka, Homole u Panny a Zubrnice, kde jsem sedl na bus a podíval se tak až do Ústí. Jednou jsem cestou z Řípu směrem k nejbližšímu nádraží viděl v dálce Mělník. V Děčíně jsem z vlaku spatřil skoro vyschlý Labe a obědval v nádražní restauraci cestou k Máchovu jezeru, který jsem obešel. Vylez jsem párkrát i na Bezděz. Jednou od Mnichova Hradiště, podruhý z Doks.

ZÁPECNÍK: (chrápe tak, až jej to probudí) Chcípni jako Mácha v Litoměřicích a přilož do pece!

VŠUDYBYL: (přiloží) V Litoměřicích jsem nikdá nebyl, ale v Turnově se mi líbilo muzeum a nelíbil židovskej hřbitov pod silničním přemostěním. V Rovensku pod Troskami jsem viděl, jak se zvoní na obrácený zvony. Trosky měly v sobě cosi magickýho. Ze Sobotky jsme šli s třídou na hrad Kost ve stopách Fráni Šrámka, o kterým jsme věděli hovno. V hradní kapli na Kosti jsem si opomněl sundat kšitovku. V Jičíně jsem myslel na Valdštejna a na válku roku 1866. U Jinolickejch rybníků jsem byl v létě 2006 docela hezkej kluk, kterým už nejsem. O pár let později jsem jednou „utek“ z Prahy, jezdil kolem Turnova různejma autobusama a v dálce viděl Krkonoše, kam jsem se nikdá předtím ani potom nepodíval. Málem jsem se ztratil ve víru libereckýho velkoměsta. Při výstupu na Smrk v Jizerskejch horách jsem brodil potoky ve svejch novejch pohorkách. Mám fotku, jak o pár týdnů později stojím na vrcholu kopce Klíč v Lužickejch horách a ostatní vrchy jsou pode mnou.

 

ZÁPECNÍK: Však já vim, žes studoval v Praze a párkrát vyrazil do severních Čech, nemusíš se vytahovat!

VŠUDYBYL: V severních Čechách jsem viděl kdeco, ale takovýho nekňubu jako ty, to teda ne. Takovýho jsem neviděl ani na Moravě!

ZÁPECNÍK: Ostatně není tajemstvím, žes nic nedostudoval.

VŠUDYBYL: Aspoň jsem to zkusil! Cos zkusil v životě ty?

ZÁPECNÍK: Já nic nezkoušim, a tak nikdy neselžu a nezklamu.

VŠUDYBYL: Zato já zkoušim všechno.

ZÁPECNÍK: A proto neustále selháváš a taky zklamáváš sám sebe, pročež se pak přede mnou musíš vytahovat, kdes všude byl.

VŠUDYBYL: Tak u takovýho čuráka jako ty jsem ještě nikdá nebyl. Víš co, zkus si přiložit sám, já se musím jít nadejchat čerstvýho vzduchu!

ZÁPECNÍK: Neblbni a přilož. Víš, jaký úsilí mě stojí slízt z pece?

VŠUDYBYL: Nevim a ani mě to nezajímá.

ZÁPECNÍK: Mě zase nezajímá, kde si všude byl. Vsadím se, žes byl i v Mimoni, v Nový a Starý Pace, mě to ale nezajímá...

 

VŠUDYBYL: (přiloží) Tam jsem nikdá nebyl, ale šel jsem jednou z Prahy tři dny domů do Kakovic. Bylo to v září 2011, přijel jsem do hlavního města ucházet se o jednu práci a neměl jsem prachy na zpáteční jízdu autobusem. Stopem se mi jet nechtělo, tak jsem vyrazil pěšky. Šel jsem odněkud z Vinohrad, podíval se na zříceninu Novýho hrádku u Kunratic, přes Zbraslav jsem pokračoval do Vranýho a Davle. V Mníšku pod Brdy jsem spal ve sklepě nějakýho činžáku a kolem se proháněly krysy. Druhý den jsem pokračoval přes Dobříš do Solenic a k Orlický přehradě. Večer jsem si rozdělal ohýnek na náspu Tochovický vlečky. Třetí den jsem došel do Mirotic, měl jsem ještě pár korun, jel mi odtud bus do Písku, tak jsem se kousek svezl a potom zase pokračoval pěškobusem. V Čepřovicích na návsi, když mi zbývaly poslední dva kilometry domů, mě zastavili policajti a ptali se, jestli ten Vávra v Předslavicích na návsi je můj otec. Domů jsem dorazil uprostřed třetí noci.

ZÁPECNÍK: Doufám, žes svýho tátu nezapřel.

VŠUDYBYL: Neboj se, dobře vim, že cikáni jdou do nebe.

ZÁPECNÍK: Víš, kam Bůh posílá špatný vypravěče? Ne, do očistce ne, rovnou do pekla, tam musí louskat červenou knihovnu a Marxův „Kapitál“ pořád dokola!

VŠUDYBYL: Nebuď na mě tak přísnej, jinak ti nepovim, kde jsem všude byl.

ZÁPECNÍK: Kdybys radši přiložil!

 

VŠUDYBYL: (přiloží) Ve druhý třídě mě okouzlil zámek Orlík nad Vltavou. Na Zvíkově jsem byl znovu v devátý třídě. V Kocelovicích jsem dostal slevu na limonádu, na tamním táboře to byla v pátý třídě pěkná divočina! Ve Lnářích jsem se léčil o řadu let později ze závislosti na alkoholu, míchal a chlastal „houbu“ a pozoroval holuby. Taky jsem odtud vyrážel na dlouhý vycházky až do Kasejovic v západních Čechách. Do Blatné jsem ze Lnář jezdil na nákupy a později tam navštěvoval terapie. Na Kabelíkově mlejně u Sedlice (kousek od břehů Velkorojickýho rybníka) jsme s kamarádem slavili bujarý silvestry, zabili několik prasat a udělali spoustu práce. U rybníka Milavy se můj už ožralej kamarád ještě víc nasyslil, všechny urážel, mě sežral smaženej hermelín a pak se šel vykoupat do rybníka. Já se vrátil na Kabelík, kamarád chlemtal rum s nějakým chlapíkem, potom se poanglicku vytratil, přišel na Kabelík a cestou ztratil kolo (na kterém předtím z Leskovic přijel), mobil i peněženku. Poslední dva předměty opět štastně nalezl, když druhej den potřeboval na velkou stranu a náhodou přišel na místo, kde si v noci dáchnul. V Leskovicích si kamarádův děda pouštěl dechovku a já věděl, že jsem v Čechách doma, jako kdyby přijel kůžičkář.

ZÁPECNÍK: Kéž by vykupoval i kůže debilů, jako jsi ty!

VŠUDYBYL: (přiloží) V Písku jsem ležel u starýho i novýho „Honzíčka“, ale nikdá jsem nešel na pivo k bábě Lišků a u Reinerů jsem byl jen jednou a dal si kolu. Taky jsem v Písku v roce 2019 několik krátkých měsíců bydlel, chodíval jsem se dívat ke staré léčebně „U Honzíčka“ v píseckejch lesích a z balkónu svýho bytu pozoroval novýho „Honzíčka“ v areálu bejvalejch kasáren. Z Písku jsem vyrážel do Čížové, na Jarník a Mehelník, ve Švejkovejch stopách do Putimi, do Ražic, i k Žižkovi do Sudoměře. Kolem Sudoměře, rybníka Řežabince a těma končinama jsem se motal často, chodíval jsem tam a chodím často i ze Strakonic přes Hajskou, Čejetice a Mladějovice. Z Písku jsem jednou došel až do Rojic.

ZÁPECNÍK: To je teda výkon! Tebe si měli držet u Honzíčka mnohem dýl.

VŠUDYBYL: (přiloží) Ze Strakonic to nemám daleko k Žižkovu mostu pod Kněží horou u Katovic, ke Svaté Anně u Kraselova ani na „Rozhlednu, jakou svět neviděl“. Ve Strakonicích se můj život zauzlil tak, že jsem zde studoval na gymplu a nyní tu bydlím. Ve Volyni jsem válčil devět tříd na základce a v Kakovicích bydlel od narození do roku 2011 a pak ještě střídavě dalších deset let. Z Kakovic jsem vyrážel všemi směry a dost daleko, nejčastěji však k jihu a na západ, na Šumavu. Když jsem měl poprvý navštívit Helfenburk u Bavorova, bál jsem se padajících kamenů. V Úlehli jsem jako dítě lehával na peci, jako ty Zápecníku.

ZÁPECNÍK: To se s tebou ještě dalo vyjít.

VŠUDYBYL: (přiloží) Pátýho prosince 2009 jsem si vyšel z Kakovic na Boubín. O pár měsíců později jsem vyrazil na Kvildu, ke prameni Vltavy a na Siebensteinkopf a přes Bučinu, Borová Lada a tak dále se vrátil zase zpátky do Kakovic. Byly zrovna Velikonoce a na horách ještě ležel sníh. O rok později jsem putoval od Zelenýho čtvrtka až do Božího hodu na Velký Javor. Vyrážel jsem k šumavskejm ledovcovejm jezerům, přesto na Šumavě zbejvá dost míst, který jsem nenavštívil, zvlášť v okolí lipenský nádrže.

ZÁPECNÍK: Tak se pochlub, že z celýho Lipna jsi dosud viděl skoro jen to hovno!

VŠUDYBYL: (přiloží) Za covidu, letech 2020 až 2021, jsem bydlel několik měsíců v Budějcích a vyrážel odtud do různejch míst, jako je Trocnov, Doudleby, klášter Zlatá koruna, Českej Krumlov, zřícenina Dívčí kámen, vrch Kluk v Blanském lese, Hluboká nad Vltavou, Koloděje nad Lužnicí, Červená nad Vltavou, Písek a Tábor.

ZÁPECNÍK: A kde si ještě byl? Byls už někdy v prdeli?

 

VŠUDYBYL: S kamarádkou Bárou i sám jsem sjezdil celé západní Čechy. V letech 2006 až 2008 jsem se úspěšně účastnil Dějepisné soutěže gymnázií v Chebu, proto jsem se taky podíval do toho senátu. Do Plzně jezdím od roku 2021 pravidelně k zubaři.

ZÁPECNÍK: Přilož, abys samou debilitou nezesenilněl!

VŠUDYBYL: (přiloží) Navštívil jsem rovněž Neratov v Orlickejch horách. V Kunvaldu, kde byla v patnáctým století založena Jednota bratrská, jsem čekal v červnu 2020 na bus a snažil se dostat do Prahy než bude tma.

ZÁPECNÍK: Kéž by ti už došla slova!

VŠUDYBYL: (přiloží) Celej tejden jsem vydržel v komunitě pro duševně nemocný ve Slavětíně na Slavonicku, žili jsme tam v bejvalejch prostorech útvaru pohraniční stráže a do Rakouska to byly dva kiláky polní cestou a přes les. Nemoh jsem si tam ale honit péro, tak jsem rychle vzal roha na ubytovnu do Budějc a po dalších třech dnech se vrátil do Kakovic. Když mě kamarád do Slavětína stěhoval, projeli jsme přes Telč. V šestý třídě jsem utek z domova a dostal se vlakem až do Pelhřimova.

ZÁPECNÍK: Uteč! Nemusíš se bát, nikdo tě nebude litovat, nikdo po tobě nebude pátrat.

VŠUDYBYL: (přiloží) V Brně jsem dělal přijímačky na Masarykovu univerzitu a navštívil Špilberk, s gymplem jsme na kolech projezdili Podyjí a byli až v rakouském městě Retz. Pár dní předtím jsme navštívili skanzen v Rožnově pod Radhoštěm, projeli jsme Palackýho rodnejma Hodslavicema, byli v muzeu aut v Kopřivnici a cestou z Polska zpátky navštívili i Ostravu.

ZÁPECNÍK: Hlavně nezapomeň, jak ses ztrapnil na Stodolní!

 

VŠUDYBYL: (přiloží) Došel jsem pěšky z Kakovic do Zwieselu, koupal jsem se v Bad Füssing, navštívil adventní trhy v Pasově. Byl jsem taky v Hitlerově rodišti, Branau am Inn, a v Salcburku, kde se narodil Mozart, podíval jsem se do solných dolů v Hallstattu a o mnoho let později jsem vylez na horu Jochart v obci Rohr im Gebirge. Se školou jsme se podívali v červnu 2005 i do Vídně. O mnoho let později jsem se lanovkou vyvezl na Dachstein do nadmořskej vejšky 2700 metrů. S kamarádem jsme v srpnu 2022 navštívili rumunskou Hunedoaru, kde jsem si prohlíd Korvínův hrad, cestou tam i zpátky jsme překonali nekonečnou maďarskou pusztu. Cestou zpátky z Rumunska jsme projeli i slovenskou Bratislavou. V Polsku jsem s gymplem navštívil Krakov, šel jsem za svítání k chrámu Božího milosrdenství, viděl Osvětim a sestoupil do solných dolů ve Wieliczce. S kamarádem jsme byli i v Curychu a u Bodamskýho jezera.

 

ZÁPECNÍK: A co moře, viděls i jiné než to jihočeské? Co Věčné město? Benátky? Neapol? Řecko? Kdys byl naposledy v Paříži? Cos prožil v Londýně? A co ve Skotsku? Kdys naposledy s Joyceovým Odysseem v podpaží bloumal Dublinem? Byl sis někdy zaběhat v Central parku? Ne, já nemyslím ten na Jižáku mezi Opatovem a Hájemi! Co San Francisco? Co Britská Kolumbie? Aljaška? Kuba? Venezuela? Peru? Havaj? Velikonoční ostrov? A Vánoční ostrov, když jsme už u toho. Co Nový Zéland a Austrálie, jo, já vim, ty se hrozně bojíš hadů! Co Japonsko? Thajsko? Vietnam? Čína? Rusko? Indie? Egypt? Co subsaharská Afrika a co Skándinávie? Co Špicberky a Antarktida? Byls vůbec někdy někde, Všudybyle?

VŠUDYBYL: To je hrozný, jsem v půlce života a ještě jsem nikde nebyl! Co budu dělat?

ZÁPECNÍK: Můžeš si třeba hodit mašli, ožrat se, eventuelně bys moh přiložit do pece!

VŠUDYBYL: (přiloží) Pusť mě na pec, budu si číst „Sedm let v Tibetu“.

ZÁPECNÍK: (sleze z pece) Však je na čase, abych si taky protáh nohy a podíval se ke kříži u potoka.

VŠUDYBYL: Než půjdeš, přilož, prosím tě, do pece.

ZÁPECNÍK: (přiloží, nazuje si suché boty a odejde do jarní plískanice)

 

KONEC

 

---