014/2025A.D.

   S Pidlou v zádech... Ne. Ne s ním. Ale s jeblou kolegyní v zádech se snažím přežívat hodiny a hodiny pracovní doby. Je sice fakt že kdybych chtěl tak 8 hodin v podstatě nemusím hnout ni malíškem. A stejně budu zaplacen. Jenže koho by to bavilo že? Navíc kolegové a šéf víc sází na mne takže... Eh. Zapeklitá věc. Jeblá líba je až odporně aktivní jenže žel tím jak je jebnutá je to až kontraproduktivní. A já šéfovi a majiteli slíbil že UŽ BUDU HODNÝ DĚDEČKU. A tak se držím zkrátka no... Ale kudla se mi votvírá v kapse! NEZABIJEŠ Bohumile!!! A tak snad to přežiju a nezblázním se při tom...

   Už už se chystal na fajront - bylo právě 15:14 - když u skládečku zastavil náklaďák s nápisem CHIRONAX. A do p... Pytle řikám si. To sis ale uměl vybrat čas. Čtvrt hodiny před koncem pracdoby. No a pak... Z náklaďáku vystoupila holka a_ Dobrý den! Vezu vám nějaké zboží. Patnáct palet. Štíhlounká - skoro by se dalo říct že by se dala přerazit soplem ale jinak hezká žena. Circa 40+- Zajeďte ke vratům S2 a couvněte. To jsem Jí ještě vykal. Ale pak už... Paleťák máš pokračuju. Nene vrtí hlavou - to sem eště nefasovala. Otevřela dveře vozu a hned mi bylo jasné že bude problém - první palety byly jen jednu řadu od kraje. A tudíž s paleťákem prakticky nevyložitelné. Nicméně jsem Ji i s oním paletovým přesunovačem zvednul nahoru. A čekal co se bude dít...

   Někdy... Ale opravdu jen někdy je muž pro ženy buch. I bylo nad slunce jasné že to s paleťákem nevyloží a jevila se až tak moc bezradná až zranitelná že... Máš kurtnu řikám Jí? Asi ne odpovídá. Měla jsem tu bednu ale kluci co mě nakládali ji dali bůh ví kam. Tam ta kurtna co visí u dveří by měla stačit. A tak... Pomáhal Jí zapřáhnout a vytáhnout první paletu. Podařilo se! No a pak stejným způsobem druhou. Třetí se už snažila nabrat sama a dotáhnout k hraně náklaďáku. Jenže... Bylo jasné že je to nad Její síly. Počkej řekl jsem a vylezl nahoru. Je to těžké řiká mi. Ano je odpovídám - jedna paleta skoro 600 Kg. No a tak jsem skákal nahóru a dólu a v podstatě celý náklaďák vyložil sám... A přitom si povídali. Já jsem tady z Břeclavi! Ale bydlím v Praze. A kde je líp ptám se? Víš... Dobře je tam kde je domov. Takže v Praze momentálně. Předtím jsem bydlela na Valtické. (To je největší Břeclavské sídliště kde žije v panelácích cca 5 000 lidí. A katastrálně spadá do vesničky kde jsem se narodil). A ty ptá se mne - odkud jsi? Řikám: Su z Charvatské. Ale už dlouho bydlím v Hruškách. Z Charvatské? Tam jsem měla babičku. Varmužová. Neznáš? Jo... Varmužovi - ulička ke hřbitovu. Ano ano tak tam! Mám tam bráchu - má autoservis. Počkej počkej řikám já! Jestli je to tak tak já chodil s Janou Varmužovou do třídy! (Byla to moje první platinovická láska!) Vím že má bratra ale o sestře jsem nevěděl. Já jsem z tatínkova druhého manželství řiká mi. Takže ale jsi Varmužová? Ano odpovídá. A křestním ptám se dál. Štěpánka. To je hezké jméno kontruji. Náhle se objevuje kolegyně Lenka a já se jí ptám: Co se děje? A ona odpovídá: žes mě netrknul! Ty máš dnes svátek a nic neřekneš! Co bych měl...? Chodit po lidech a řikat každému na potkání že mám svátek?!

   No a pak mi Štěpánka řiká: SVĚT JE ALE MALÝ CO? Ano ano přikyvuju. A víš že Tě obdivuju?! Taková křehotinka a řídí náklaďák! Jo ale to já už před tím jezdila s kamionem. Uf! Tak z toho jsem byl paf! Obdivuji Tě řikám. Já bych to nedal. Měl bych strach. Jo... Tak strach mám teď i já. Když vidím kolik šílenců jezdí po cestách. No ale Ty máš výhodu oproti osobákům - Tobě se nic nestane! Ano ano přikyvuje...

   Štěpánko povídám: Přeju Ti hodně bezpečně ujetých kilometrů a snad se tady zase ještě potkáme... Kývne hlávkou a řiká: Děkuju.