Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seprý
Autor
Marcela.K.
ráno se slunce do oparu schová
v sevřené hrudi
hledám tvoje slova
a ptáci křídly
refrén zopakují
v nebi prý život
láskou restartují
čekání marně touží po obětí
kde nakonec se ztrácí
rodiče i děti?
až jednou i já budu
duší bez těla
chtěla bych na zem slétnout
stát se pírkem...
maličkým pírkem z křídla anděla
12 názorů
Pokud život dokáže "zředit" nebe, je to tak přece v pořádku. Pro mě je to takhle smysluplnější. Ale rozumím, každý si vezme co chce - viz ostatní komenty.
První sloka skvělá, zbytek mi přijde, že to bohužel zředil. Osobně bych to rozdělil na 2 nezávislé texty a tím by ta první ještě mnohem víc vynikla.
Marcela.K.
před 3 měsíciTo mě těší, Jani... někdy jen kroutím hlavou, radši mlčím a uhnu. Slova ale mívají i dost velkou váhu - někdy ;-)
Slova jsou taky peříčka... a ty tvoje tu budou dál, občas někoho pohladí... Včera jsem si zrovna četla v tvojí knížce.
to tak bývá ... začneš o světě a po druhé strofě už jen vytahuješ zpod žeber ... a naopak:) mám to stejně
law, chtěla jsem jen vzpomínku a on se do ní zapouzdřil i kus života...dík
... čekání marně touží po obětí
kde nakonec se ztrácí
rodiče i děti? ... tohle je za mě nej, jde to do živého. A kolem pírka :) Náš svatej život tajně cupuje kočka :)
Marcela.K.
před 3 měsíciMilá Phil, ale té se nevyhneme... takže sbírej pírka - jsou fajn.
Já bych strašně moc chtěla být nic, ten svůj cín a pozorovat svět. Abych viděla. Když vidím v lese pírko, tak vždycky strčím do kapsy. Ale včera jich bylo tolki, že už věděla. Smrt raději ne....