Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Otevři

13. 03. 2025
5
4
213
Autor
MAJKL65

Je ráno šedivé jak peří holubů

a kdosi zaklepal, vejít chtěl dál

to déšť co pršívá na pohřbech do hrobů

před dveřmi jako host nezvaný stál.

 

Říkal mi otevři jen vejdu na chvíli

v kuchyni sednu si odložím šál

z žárovky žluťásků vylétnou motýli

a o dům odejdu pak zase dál.

 

A já jsem otevřel pánovi s deštníkem

v předsíni pozdravil dejž pánbůh nám

a pak jsme mluvili nad vázou s mečíkem

že světlo stínu má svůj drahokam.

  

Řekl pak díky jen za dobrý čaj

že venku čina je, koloběh duší

ale že bez pekla nebyl by ráj

když venku podívej tak hezky prší.

 

 

 


4 názory

Philogyny
13. 03. 2025
Dát tip

Taky si někdy fotím žárovky. Sama pro sebe. Spíš bych napsala z žárovky vylétnou bílí i žlutí motýli,  jen můj pocit. Pak váza s mečíkem a stín je meč, že. S tím drahokamem paráda. Pořád fotím to, co vidím, ale nikdy nedokážu přenést svý oči. Možná jednou umělá inteligence... 


toho hosta, který vešel dál

bych se asi trošku bál

než bych ho prozkoumal


Gora
13. 03. 2025
Dát tip

Některá místa se mi dost líbí, i nápad.


Sdílení
Nahoru