LILA.B

   Včera byl na skok v hospůdce. Jak jinak. I přisedl k Pavlíkovi a Mírovi a Mira sa ptá: Pavle - tvoja je v práci? Ano je odpovídá. A já vím že pracuje v Břeclavské bílé kde taky rok a půl potil krev... A hned si vyplavalo na povrch milion vzpomínek. Tak především tahle práce byla peklo na zemi. To jsem taky v hospůdce nahlas pronesl. Jenže prostě byla krize a najít slušnou práci byl docela problém. Psal se rok 2008. Áďovi byly 3 a Léňa bez práce a peněz pomálu...

   Tohle jsem snad ještě nikdy nikomu neřekl: V pátek jsem nastupoval do práce na 12:00 - to bylo v případě kdy jsem pak měl pracovní víkend. Jezdil jsem autobuskem k cukrovaru. Bylo to ještě kus od náměstí kde bych vystupoval normálně jenže to byla ještě ta levnější zóna. Při cestě z Hrušek jsem ušetřil 5 korun! A pak jsem ťapal pěšky na náměstí kde jem si v podniku který už tam není (dnes jedno ze stopadesáti nehtových studií co v BV jsou) dal kafe a jednu velkou vodku. Jo. To abych v práci vydržel. Do šesti... Léňa nechtěla abych pil a já nepil. Ale tady jsem to prostě vždycky jednou za 14 dní porušil. Jo. Newim no. Asi bych z jedné štamprle nenadýchal a tak jsem to riskoval. Za tu psychickou vzpruhu to stálo! A pak že je alkohol špatný... :D A pak jsem večer zase ťapal k cukrovaru abych ušetřil dalších 5 korun. No za něco jsem tu vodku koupit musel ne?! Autobusek jel dvacet minut po šesté a tak jsem to v pohodě stíhal. Z bývalého cukrovaru je firma racio - výrobce polystyrénových chlebíčků. Někdy je z té vůně pálených zrn až na blití. Do kolembusu nastupují stále dokola titíž lidé. S některými se zdravím - stačí jen přikývnutím a jede se domů! Za Leničkou a Adámkem!! A v batůžku mám pro oba jednu milkačokoládu!!! To je tak když...

   Ale to je už zase jiný příběh...