Bílá noc

Doma v pokoji na čestném místě mám obraz. A zde je k němu příběh:

Před dávnými a dávnými lety v jedné předaleké galaxii... Bylo to v roce 1996 tady v Hruškách. :D Nuž... Nějak jsme se dali dohromady: Dva muži a dvě ženy. Nějak... Prostě nám bylo všem spolu dobře. Obě ženy žily v manželství a rovněž i kolega. Jenom jeden já sám byl nezadaný. I stalo se že jsme se zapletli až do intimní roviny. Jedna žena podváděla svého muže se mnou a ta druhá s kolegou. Často jsme se cestou ze zaměstnání stavovali v motorestu u husáka jenž byl (kupodivu) při cestě. Na skleničku. A pravidelně jsme sedávali u stejného stolu na stejných místech. Já jsem měl po své pravé straně zeď a na ní obraz. Po všechen ten čas jsem říkával že je to strašná mazanice. Sic! A pak jednou asi po dvou letech si jdeme sednout a! Obraz byl pryč! Zbyl jenom světlejší obdélník na zdi. A já si najednou uvědomil že... Že mi chybí!!! Že to nebyla žádná mazanice!!! Že to je má srdcovka!!! Po těch letech... I ptal se obsluhy co? že? to?!?!?! A dozvěděl se že v místnostech motorostu vystavoval svá díla Hrušecký malíř pan Hejzlar který si je po čase zase vzal zpět k sobě. A taky až tehdy se mi dostalo poznání že to byla prodejní výstava. 

Inu...

Uvědomil jsem si že ten obraz je můj můj zvyk! Že už jej prostě potřebuju k životu. I přeptal se na adresu pana malíře a hned jak to bylo možné tam jel. A otevřel někdo kdo...

Jednou v sobotu v zaměstnání se jal právě přemisťovat z pracoviště A na B což znamenalo projet kolem podnikové brány. O víkendu pochopitelně zavřené. A tam se někdo snažil dostat dovnitř. Menší mužik s bíbrem a kárkou. Jdu za ním a on mi řiká: Já jsem měl domluvené že si tu dnes smím vyzvednout nějaké jekly na stavbu a teď se tu na nikoho nemůžu dozvonit! A tak jsem jej vpustil do objektu a také pomohl vše potřebné naložit na fůrik.

No a potom když jsem si jel pro obraz otevřel někdo koho jsem už vlastně dávno znal. Pan malíř Hejzlar z Hrušek byl oním mužem s kárkou. Povídám: Rád bych koupil jeden Váš obraz. Který?! Ten a ten! Jo! A on mi řiká: Ach! Ten obraz si cením na 6 000,- káčé. Ale za to že jste mi tenkrát pomohl tak vám ho prodám za 2 000,-

AnděLenka jej neměla ráda a tak musel obraz viset na chodbě. No... Možná i tuším proč... A pan malíř Hejzlar už asi patnáct let nežije. Zabil se v autě. Někdo mu řek že ho jeho žena podvádí a on se jel přesvědčit a jel jako šílený a... Kruh se uzavřel.

Sám pro sebe jsem si obraz pojmenoval BRÁNA. Do jiných světů myšlenek pocitů sfér. A až po dlouhé době zjistil že na zadní straně obrazu je jeho skutečný název. Pan malíř Hejzlar jej nazval:

BÍLÁ NOC