PO TOUHÁCH

Co zašeptá chvějící se ret?
Dnes v sametu a hříchu,
Zpovídáš se mi, té bez kolárku,
Co tedy může prolomit tabu?
Hlas, který se zahlodá do duše,
Povolává potěchu pro sluch,
Pošetilou touhu po ctnosti,
Ta však zachází s rostoucím lidstvím,
Stéká do úmoru zabahněných koryt,
Padá s listím říjnovým deštěm,
Jak naivní jsou představy o cukrovém světě,
Tam za hranicí dveří na petlice,
V tom cizím světě nároží a krysích stezek,
Kudy chodí prostopášnost dam,
A promiskuitní ústa stařen bodají do zad,
Slovo plave v louži s jehnědami,
Zfoukneme to taky dnes
Pojďme spolu někdy umřít!