Občas zahlédneme Otce

Náboženským věcem nerozumím, ale Otčenáš mě smiřuje se vším a Ježíš byl dobrej hipík.

ta druhá strofka mě vždycky vykopne z natěšení :) už to čtu postý - ale ten zbytek za to fakt stojí, tiptiptip

tohle by se snad líbilo i Ježíšovi :)

Ne nedělám si legraci, jen píšu takhle blbý komenty - že se mi to líbí

Silná báseň. Dobře napsaná. Přímo vybízí k recitaci. Jen ta představa nového Krista mi svou absolutností přijde trochu záhadná. Je to představa onoho básníka prchajícího do hor, obecné přání, kterým dav ujišťuje sám sebe, nebo představa někoho, kdo se domnívá, že spatříl, a tedy "ví"? Mně tam z logiky básně, a z vlastní neschopnosti uhádnout Boží záměry, chybí slovo, které by umístilo představu do srdce prchajícího básníka : nový Ježíš bude jistě jako každý chlap ... Tedy, rozuměj, bude jako já?

uff

Děkuju všem za jejich reakce.

:-(

Když jdu se psy z lesa domů, tak na lesní cestě, kde je po povodni úsek vysypaný kameny, vždycky sedí zajíc. Podle mne je to zaječice. Slyší z dálky ty psy. Má tam někde malé, myslím si to. A tak sedí tak dlouho, až ji zmerčí a rozeženou se. Uteče jim, že. Ti moji blbci šílí na opačné straně a ona přeskočí zpátky, viděla ji. 

Tahle báseń se mi nelíbí, ale zajíce mám ráda...