V tobě rozkvétám

ticho,

jen ševel trávy pod našimi zády

a květy šeříku, co nám voní do vlasů –

v tom tichu

se mé tělo učí tvé nazpaměť.

jsi jarní déšť,

co mi stéká po klíčních kostech

a ve tvém dechu

raším, pukám,

rozvíjím se do tebe.

nepotřebujeme slova,

tvé dlaně mluví jazykem,

kterému rozumím v každém póru,

a mé rty ti šeptají

bezhlásá vyznání

na kůži, kde zní jako hudba.

když se milujeme,

země se naklání blíž ke slunci

a celý vesmír na chvíli

přestane dýchat.

jsi ve mně –

ne jen tělem,

ale každým dotekem, co zůstává,

každým pohledem, co mě svléká

a obléká láskou.

mezi námi není kůže –

jen nekonečné propojení,

jako by jaro samo

vklouzlo mezi naše boky

a šeptalo:

takhle se znovu rodí svět.