Tulácká

Už znovu na cestě

Můj starý přítel, Jižní kříž

na nebi opět bdí a tiše – možná sní

sny o severu, dálce a touze v ní

Závan jasmínu se prochází ulicemi

po boku se zvony chrámu,

a v batohu na zádech sbalené

básně všech moří

starý spacák s trochou tabáku

a fotoalbum mládí

nasáklé rýžovým mlékem

A doma prý jsou všichni šťastní

že jsem, kým a kde jsem

s životem, o němž v dětství se sní

A stárnou –

jak jen rychle stárnou.

Vrásky od smíchu jako dvě rýhy zapomnění 

zase jsem promeškal

Proto vždy vím, když čas od času se vrátím

že dlužím vám zase o něco víc

a vy, že tyhle dluhy své

už nikdy nesplatím