Záchvěvy

Stáli jsme s manželem proti sobě, bez hnutí. Chtěla jsem k němu natáhnout ruku, ale už to nebyl on, i když měl stále svůj obličej. Ale já jsem věděla, že je to cizí entita a zůstala jsem přimražená na místě. Zeď místnosti byla obzorem a na jejím horizontu se vyrýsoval obrys obřího plaza. Šustění jeho šupin bylo burácení hromu. Blížil se, každé otočení smyčky stisklo jednu vesnici, horu nebo les. S každým blížícím se záhybem se smršťoval. Vyplazil se z omítky, prosmýkl se mezi námi. Položil hlavu na můj nárt, jako když muž po orgasmu na tu nejkratší vteřinu odpočívá na prsou ženy, kterou právě naplnil. Pak se vydal vzhůru. Tak krásně hladký, opojně se ovíjející kolem mého lýtka, stehna. Zastavil se u rozkroku. Pomalu ochutnal vzduch mého klína, pak se protáhl škvírou mezi mými stehny. Tak těsně, jak to jen šlo. Ucítila jsem známou vlnu horka, proudila z míst, kde se o mě had otřel a pak mi vystřelila z bradavek. Konečně se protáhl až k mým hýždím. Vydechla jsem. Cítila jsem jemný dotyk jeho jazyka přesně na úpatí zadku. Přeskočila jiskra a jeho hlava se nekonečně rychle odtáhla a pak se do mě zakousl. Stejně rychle stáhl smyčky svého těla kolem mé nohy. Bolest stáhla nohu v křeči a zaplavila i zbytek těla. Prohla jsem se do luku, stisknuté zuby zavrzaly, stisknutá víčka ne. Otevřela jsem oči.

A pak jsem je otevřela doopravdy. 

Zbělenými prsty jsem tiskla peřinu, mezi koleny polštář a pravá noha jako ve svěráku, v křeči. Mozek představující si amputaci jako příjemné řešení. Honem, natáhnout nohu. Bodnutí do hýždě. NE TAKHLE! Koleno pokrčit, NE, natáhnout. Rychle, dokud je tahle vlna bolesti slabší, pokusit se dostat z postele, k práškům a kapkám.

Svaly na noze stále vysílají vlny bolesti, ale z mozku opadla mlha a vím, že se to už dá zvládnout. Opatrně se poskládám na sedačku. Na mobilu 5:00. Dobré ráno.