kdybych mohl všechno bych přiKRYL

...a mi přijde, že začínáš lhát...

NAČ VLASTNĚ LHÁTI

KDYŽ TI STEJNĚ NIKDO NEVĚŘÍ

ŽIVOT SE KRÁTÍ

BEZNADĚJNĚ

ZVONÍ U DVEŘÍ

NA DVEŘE ZÍRÁŠ

POHLED BLÁZNA

V SADĚ MANDLONÍ

PAK OTEVÍRÁŠ

CHODBA PRÁZDNÁ

NIKDO NEZVONÍ

Léta páně 1988 mi bylo 18 když jsem jel s kamarády do Plzně na PORTU. Bylo horké léto bolel mě zub a 3.10. jsem měl narukovat do ČSLA. Nicméně dodnes si pamatuju tu cestu do Lochotína kdy jsem povídal s kamarádem Piškotem o tom která píseň KK je ta nej. Jo. Myslim že ta jeho byla nějaká ta s biblickým námětem... Žalm nějaký tušim... Ale to jsem tenkrát ještě neznal skoro nic. Tak jsem vybral něco co mě tenkrát chytlo. Z mého dnešního pohledu. Jinak bych musel určitě říct: PLATÝS.

Buď jak buď. Jo já wim... Třeba Karavana mraků... Warhany w Oliwě... Lilie... Irena... Kotva a kříž... A nebo moje milovaná Zpívání pro Miss Blanche.

MARTINA.

Ale stejně se nejvíc nacházím v Platýsovi. Respektive minimálně v první části. Viz úryvek. Jo a ještě jeden zážitek mám z dospívání kdy jsem pro vlastního otce byl míň než kripl a tak jsem jej pak na oplátku vytáčel zpíváním jedné písně KK. Žel momentálně si nedokážu vybavit po sedmi pívech a třech štamprdlích kerá to byla. Až procitnu tak doplním. Pro MiSS.

CHCEŠ HLUCHÝM VYPRÁVĚT

CO PÍSEŇ ZNAMENÁ

A SLEPÝM CO JSOU

KŘÍDLA LABUTÍ

Tak.

A vo vo vo tom to prostě je.

Kdeže by ZLATOHNĚDÁ mohla tohle spoznat cítit nebo tak.

Že?

Jo.

Je strašně povrchní.

Fiflena.