Holka z Palmovky - Copánky z lásky

Omlouvám se za vulgární pojetí. Tato próza je zasazena do roku 1991.

 

Stojí v průjezdu, co páchne po chcankách,

na víčku modrej stín a na duši šrám.

Pod bundou schovává sen o svých panenkách,

pod sukní má vykradenej a poplivanej krám.

 

Další šamstr se blíží. „Děvko, otoč se a nekecej!“

Panenky strachem utečou, něco se stane.

Volají: „Maminko, bojíme se, ten pán je zlej!“

A když je hotovo – ne prachy, pár facek dostane.

 

Z jejich krásných zubů jsou noty na buben,

kůže na ruce zarudlá, má ňákou hnusnou vyrážku.

Procházky s babičkou – nebyl to jen sen?

Každýmu večeru vstříc jak prase na porážku.

 

Jak dávno, když na školním plese tančila…

Teď tančí u tyče, s kozama venku.

Ne její vinou v bordelu a sračkách skončila –

pár švestek vydělat a nakrmit malou Lenku.

 

Palmovka? Ulice, kde se nehledá souhvězdí.

„Můžete odejít!?“ Cha cha – nemáte kam.

Princové na bílým koni tudy určitě nejezdí.

Nikdo ti neřekne: „Já tě z těch sraček vysekám.“

 

Je ráno. Konečně vidí pevninu na širém moři.

Pospíchá – rychle domů, za svým kouskem zlata.

Cestou domů pár vožralejch kreténů ji sere:

„Dejte mi pokoj a děte už všichni do prdele.“

 

Proběhne krám u Ting Ťonga, koupí malou panenku,

pro sebe starý rohlíky a kus levnýho salámu.

Dětské jídlo a velkou čokoládu pro Lenku –

ví, že na ni čeká a ptá se kámošky na mámu.

 

Už vchází do dveří, zas všechno ji bolí…

„Mamamí, mamí!“ Lenka běží, až ježí se jí vlásky.

V tu chvíli se i ty nejhlubší rány hojí.

„Budeš mi, maminko, zase plést copánky z lásky?

 

---