Zabruč

guy jo, měli bychom jej používat častěji :)

Jo, srdce je hodně přesný měřák ...

Chad se nám zakoukal do Barunky. Ta má necelých pět kilo, dvanáct let  a říkal vet, tak dva roky života. Má už hodně zvětšené srdíčko a bere léky. Takže, aspoň si to užívá, jsou pořád spolu... :o)

už to není plyšák, Phil, vyrost ti kapitán Amerika :D čas na vojenský výcvik ...

Máte opravdu živo a bude stále, asi by mě kleplo :))

Lído, mi už Chad sežral snad všechny dostupné boty, musím si je dávat na skříń. Začalo to dárkem pro kamarádku, vytáhl ovečkové papuče a jednu užral. No, aspoň jsem ji nemohla urazit papučema, to jsem se i smála...včera zase napadl Frýdu, bojí se ho, dostal výprask a šel do kotce. Už dospěl a chce velet nejraději všem. Kapitán. :o) Nechápeme, jak mohl v noci utéct, ale utekl, zřejmě přelezl tu vysokou branku.  :o) To jsou ti naši miláčci...

Phil., přemýšlela jsem o tom, že zním zamilovaně, tojo, to určitě, zamilovala jsem se hned, jak jsem ho uviděla, tenkrát ještě docela maličkaté štěstíčko. Užila jsem si, ale ráda ho zase vrátím, dokáže utahat. Dneska zase plakal, když jsem odskočila na nákup a zase odrápal kus omítky u dveří, završil vše tím, že po mém návratu mi ukrad  botu :)

U nás se ryby projevují nejšťastněji, když mají čerstvou, vyměněnou vodu. :) A pak taky kvůli žrádlu, když mají hlad.

ty nemůžeš být vůdce smečky, ty jsi přece máma .... a kdo vyhrál?

Hlásím...u nás byla dneska bitva. O vůdce smečky. Tedy, já nebojovala. Jeden prokousnutý čenich, jedno prokousnuté dásno a moje noha.  :o)

Jamardi, děkuju, pamatuju na rybičku, která, když se na ni mluvilo zůstala na místě a sledovala, toho, kdo na ni mluvil

Představuji si šťastného psa, ale velice se radovat umí i morče, ryby, vlastně asi všichni. Je to moc pěkné.

zavrč, zamruč, zabruč  :)  .... Phil, jo, je to psina a ráda vyřídím

Spíš zavrč. Zníš tak nějak zamilovaně. Bručí jenom medvědi od Kolína. A i ti někdy vrčí... je to psina. Posílám pozdrav.  :o)

Kočkodánku, jak to víš :) .... jojo Parukářka se štěstím jen hemží ...

Law, možná velké bylo, ale setká li se s pěstí, rázem je z něho ne štěstí ....

Janino, nemusí, to co mi teď spí u nohou, ocásek má, tak je to vlastně o něm :) ....  jistě má štěstí spoustu podob

ten třetí verš je teda ošemetnej, jak změřit štěstí ... když mi prolejzá z pěsti mezi prstama, je velký? :) Ale srdce to jo, na to slyším :)) nejsu brůča

Nevzpomínám si, že bych u některého tvého dílka nespokojeně bručel. A nepřihodilo se to samozřejmě ani tentokrát. Kdybych měl akusticky vyjádřit svoje čtenářské pocity, tak by to mohlo být něco jako spokojené pomlaskávání. (smajlík)

V Parukářce grizzlík

na vztyčených nožkách,

oči Lídy zjihly,

však kámoška božka

znervózněla vcelku,

odhadují délku

(nemyjte mi šišku,

že nepíšu výšku)

zpoza kmene stromu

její oči šedé,

bručí: „Metr šede,

Lidko, deme domů...“