Bohatý hlupák

V jedné obyčejné rodině se narodil chlapec, kterému říkali Ivan. Nebyl jedináček, měl ještě starší sestru, ale ta pro náš příběh není důležitá. Tenhle Ivánek se vyznačoval neobyčejnou hloupostí a slabomyslností, která se navenek neprojevovala nijak zřetelně (neměl vyplazený jazyk, ani stále otevřená ústa, nebo podobný charakteristický rys slabomyslných lidí).

Jeho spolužáci ho přezdívali různě, nejvíce se mi líbí přezdívka Ivan Hloupý, nebo trochu vulgárnější Magor Ivan. Základní školu dokončil jen za pomocí svého otce, zdatného komunisty. To by přece nešlo, aby syn uznávaného komunisty neměl základní školu. Zaslepenost šla tak daleko, že ho poslali i na gymnázium, které po jednom týdnu opustil.

Tak chodil různě po školách, později učilištích a žádné z nich nedokončil, nemohl pomoci ani otec (lidé s nadsázkou říkali, že by mu ke vzdělání nepomohl ani Stalin). Musel se tedy vydat na životní dráhu bez sebemenšího odborného vzdělání.

Živil se různě, byl: vyhazovač z baru, prodavač, uklízeč a podobně. Po pádu komunismu mu ani jeho tatíček nepomohl ke slušnějšímu zaměstnání, sám zůstal nezaměstnaný, proto pracoval několik let jako kopáč.

Po revoluci o něm lidé moc neslyšeli, jen říkali chudák Ivánek, co se s ním stalo.

Po nějakém čase začal jezdit v drahém autě (lidem bylo spíše divné, jak mohl udělat autoškolu, ta ho musela stát mnohem více než auto), bydlel v bohaté čtvrti, měl moc hezkou manželku, vybrané oblečení a další věci náležící boháčům.

I začali se mu lidé klanit (tedy jen ti hloupější, protože chytřejší již podle oblečení poznali, že se nezměnil). Nechal si říkat Inženýre, ba doktore, všude hýřil penězi, měl nejdražší věci, jedl v nejlepších restauracích, bavil se pouze s bohatými lidmi, …

Tak to šlo několik let, až jednou zmizel. I začali kolovat různé pověsti o jeho smrti, a snad bychom se nic nedozvěděli, kdyby si ho lidé nevšimli, jak opět kope kanalizační příkop.

Celá pravda vyšla postupně najevo. Cizinci, se kterými se náhodou seznámil v jednom z barů, kde pracoval jako vyhazovač, si ho na několik let najali, aby jim opatroval jejich rozsáhlý majetek a za to mu poměrně slušně platili. Když přijeli, musel jim vše odevzdat a při své hlouposti, neušetřil nic z peněz, které za správu majetku dostával.

Teď mu lidé, kteří ho oslovovali pane soukromý podnikateli doktore Ivane a klanili se mu, nenazvou ho opět jinak, než Magor Ivan, a se kterými se před lety nebavil, se s ním nebaví teď.