Doktor Faust

do podlahy vryté runy,

které v hlupácích budí strach

za svitu temně tajné luny.

Na kamenném stole pergamenty,

z ovčí kůže, psané krví,

na stropě mocné ornamenty,

pes v chladném koutě chrní.

Studium přírody a staré alchymie,

samota v uzavřené pracovně,

jen ve svých vědách sám si žije,

sám v vševědoucí knihovně.

Sám ve své odporné tichosti,

nevychází pod nebeský mrak,

jen v knihách hledá moudrosti,

jen k tomu má svůj zrak.

Trpí hrůzou i vnitřní bolestí,

cítí samotu a hrůzou se již chvěje,

v pergamentu nachází své prokletí,

však po chvíli se mu směje.

Naděje pomocí knih se kalí,

své touze nenachází pomoci

prokletý pergament rychle pálí

nebudou čísti ho potomci.