Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKláro
Autor
felony
Toto je dopis, který nikdy nedojde mé kamarádce, která tragicky zahynula (protože každá smrt v 18 letech je tragická!)
Kláro,
beznadějně nadějná Ofélie naší doby!
Myslíš, že takhle to mělo skončit?
Neměla jsi nás tu nechávat – vždyť jsme tak strašně ztracení a sami!
Když jsi se tak cítila Ty – mohla jsi jít za námi!
Za kým půjdem my?
Klároooooooooo…
Je to jak zlý sen, d
o něhož jsme vstali!Prostě to nemůže být pravda
Já se probudím – opláchnu si oči
a zavolám Ti – a ty se budeš smát
(jak jinak)
protože jsi se tak skvěle smála
(a potichu plakala)
Proč jsi utíkala?
Stojí Ti to za to? – Ne! – vždyť Tě tady všichni máme rádi
!Klárko, Ty naše kudrnatá Klárko
(která jsi vždy chtěla rovné vlasy)
Tak se prosím zasměj
(alespoň naposledy)
abych věděla, že jsi chvíli byla šťastná!
A dohlídni na sebe!
Vždyť máš tak strašně moc síly
(a vždycky jsi měla)
tak proč jsi se, kurva, utopila?
Prostě to tak není! – nikdy nebylo a nikdy nebude!
Tak klikni tady tou myší
ať vím, že duchové dobrých nás slyší!
Klárko
, ale ty nemůžeš být duchmusíš si s námi zajít na pivo
neboj, někdo Tě už pozve
a budeš nám vyprávět
historky z prázdninA zapomenem na tuhle blbou scénu…
a budem tancovat
a potom půjedm tichem k ránu…
Ty nám třeba řekneš:”Jó, život je fajn,
i když mi osud nadělil batoh plnej krámů!”
a my se usmějem,
protože budem vědět, že to zvládneš!
Protože jsi zatím
všechno zvládla…A zůstaneš forever young…
Ale asi u toho nebudeš
nakonec jsi vždycky byla sama…
Ale teď jsme sami my!
Klárko, Klárko, Klárk
o, co s tím mám sakra udělat?Piju teď kakao abych si osladila slzy,
ale to nezabírá! – vždyť to znáš!
Klárko, asi bych Ti
měla popřát hodně štěstí na cestu,(já se tak nerada loučím)
ale když už to musí být:
Ať jsou tam na Tebe všichni hodní
( – jako jsi byla na mě)
Ať jdeš tou jedinou přímou cestou
Ať si na nás někdy vzpomeneš
(protože my na Tebe nikdy nezapomenem – to slibu
ji)Ať tam potkáš tu svojí Jedinou Velkou a Prokletou Lásku
Pak nám dej vědět: jak to dopadlo?
Našla jsi jinej svět?
Takovej kde by jsi mohla žít?
Tak nám pošli pohled s nebeskými okny
Protože
, Klárko, jestli Ty nejsi anděl… tak už žádní nejsou…
ale to by t
o bylo ještě mnohem smutnější než teď(a to už ani být nemůže!)
Kláro… my se z toho jednou vyspíme
(možná)
třeba nebudeme smutní navždy,
pa
k pozvedneme půllitr na naši Kláru Beerua vypijeme až do dna
(i když pak asi budu zvracet)
za Tebe mi to stojí
protože Tebe to stálo mnohem víc než nás!
Stálo Tě to celý Tvůj “krátký” život
(krátký v uvozovkách, protože dospělostí stejně všechno končí
ale to je jen tupá fráze,
Klárk
o, proč se to stalo skutečností?)Měla jsi si dát o panáka víc
(nebo o tři míň)
a třeba by
to všechno dopadlo jinaka jestli je Bůh, tak bychom mu za Tebe
(možná pro Tebe, nebo alespoň pro mě)
měli plivnout do tváře!
Protože tohle teda vážně posral…
i když se mi to neříká lehce
jsou věci které se měly stát a věci které NE!
A nebuď na pochybách,
Ty jsi tu měla být ještě dlouho, zestárnout
(dospět)
a mít třeba děti a hodně přátel a obyčejný život…
I takhle jsi měla dost!
vždyť já neznám nikoho, kdo by Tě neměl rád
-jen Tebe, Klárunko
Ty jsi se měla mít trošku víc ráda!
Já nechci plakat při vzpomínc
e na Tebe(protože pak bych nechtěla vzpomínat)
Tak se budu smát
protože …
protože …
prostě tak
Doufám, že ten poslední krok nebyl těžký
a že jsi letěla jak pták
(protože si to zasloužíš!)
Teď si ležíš na obláčku
(snad nelituješ…)
Doufám, že na nás občas s
hlédneš z té závratné výškya zasteskne se Ti po nás
(aspoň trochu)
protože nám se stýská tak moc!
Kláro, tak moc nám chybíš!