Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZa všechno mohou geny
Autor
Twardowski
Má první sepsaná úvaha, v hlavě jich nosím spoustu, ale tohle je první sepsaná, snad se to časem také naučím.
Potkávám lidi hubené i tlusté, malé i vysoké, hloupé i chytré; však to dobře znáte, každý je jiný. Ten je takový a takový, ten umí to a ten zase tohle (támhleten pro změnu vůbec nic), atd…
Potkávám lidi hloupé i chytré. Někteří umí malovat, zpívat, psát básně, jiní se vyznají v kvantové elektronice, fyzice plazmatu, (tamhleten zná nazpaměť Bibli a tamten Unix), atd…
Nic nového pod sluncem? Tak proč o tom psát?
Ale co když se podíváte na támhletu hezkou holku, která je moc hodná a milá, ale bohužel hloupá, a proto ji nikdo nechce (tzv. špatná partie, atd…) ? Co když uslyšíte, jak ji její zamilovaný hoch řekne: „Blbá krávo.“ …
A támhleten vědec. Co s ním? IQ pouze 140, to nestačí. Pár vědeckých prací, při snaze titul profesora, ale jinak nic.
A hle básník. Píše hezky, ale ne dost dobře. Malíř maluje, ale ještě trocha talentu mu k věčnosti chybí. Ten skladatel je výborný, ale Mozart to prostě není.
A támhleta krasavice? Vysoká, krásné tělo, radost dívat. Je skvělá?
Nevím proč bych měl někoho litovat nebo obdivovat, když za vším jsou geny; prý Múzy (maximálně plastická operace a dobrá kosmetika), jak směšné.
Geny rozhodují, jestli budeme smutní, veselí, agresivní, přístupní, atd…; však to znáte. To geny nás nutí k sebevraždám, to ony nám vnukají touhu vědět, touhu milovat..
My jsme jen duše uvězněné v těle, které prostě nějaké je. Chceme psát básně, ale záleží na nás na naší snaze, jestli nám to půjde dobře? Chceme být krásní, štíhlí, atd… Což na nás to závisí? Můžeme hodiny denně cvič, ale geny jednou rozhodli, že budeme takoví a takoví a hotovo.
Jasně, klidně si dejte pod jazyk oblázky a snažte se překřičet příboj; na zeď umístěte nůž, který vás bude bodat do ramene a vy s ním přestanete cukat (pokud neznáte tu pověst, tak se omlouvám), ale nakolik ovlivníte to, co jste nelítostně dostali s geny?
A pointa, poslední zamyšlení, nějaký konec či prolog? To zůstává na vás. Snad vám pomůže tato věta: Naše duše se nastěhovaly do nedokonalých schránek. Ale jinak jsme přeci všichni stejní lidé.