Hlupačky

 Vy hlupačky mající líbezný smích z mého přítele postiženého duševní chorobou: Mohu vás s blaženou libostí filozofa ujistit, že vaše chápání světa není o úctyhodnější část lepší než jeho. I váš konečný osud bude stejný, jen cesta trochu jiná, ale což zrovna vám záleží na prostředcích? Upadnete v zapomnění stejně jako ono.

 Je vám snad k smíchu, že on nepozná rozkoš, kterými se chlubíte? Bláhové, on má ve své mysli krásnější svět než je ten váš, plný hříchů a slastí.

Cokoliv se stane, stále jsem tu

 Tak mě tedy ignoruj, možná zmizím z tvého srdce; skláněj hlavu, třebas zmizím i z paměti. Plivej po fotografií, barvu lze smýt, haň veškerá slova, pravdu lze ututlat. Navzdory tomu všemu, stále budu zde a stále budu připomínat množství hříchů, jimiž jsi obohatila dějiny lidstva.

 Ale nebudu kolem tebe chodit, nechci vyvolávat častý bol. Přiblížím se jen ve správných okamžicích, protože zapomenuté bolesti působí jejizlivěji. Občas se vynořím z temnoty zapomnění, abych stejnou prudkostí, jako dříve ty, způsobil bolest, a pak znovu upadl to tmy, stejně jako dříve ty. I já umím bolet, a ty jsi mi k tomu dala zbraň. Tak jako kdysi má nedokonalost tobě.