Pravda vždycky bolí

*

fajn. kdyz preskocime ty formalni nedostatky :))

Jiste, preskocite formalni nedostatky, protoze je lze najit vzdy.

1) podstatu? opravdu si myslíš, že podstatou toho obrazu je tvoje vnímání? myslím, že ten termín byl zvolen trochu vágně. 2) "svět z tohoto hlediska není z barev, ale z atomů" - to jsi mě dojal. Jaký je rozdíl mezi tím, co nazývám "barva" a "atom" obojí je aplikací lidského myšlení (jednou estetického, podruhé dejme tomu fyzikálního) na percepci určité (uvažované, existující) reality. 3) člověk vůbec nemusí věřit tomu, že pravda existuje a nenechat se obelhávat. Výklad Platónovy jeskyně jako mýtu o vnímání je správný, ale za poněkud diletantské považuji heroizaci toho "zajatce, který unikne" - neboť Platón uvádí, že je "náhodou osvobozen" (což je mimochodem u antického myslitele dost nečekané) 4) ale souhlasím s tím, co se skrývá ve vaší diskuzi, jen bych to trochu jinak formuloval... ale nad tím se ještě budu muset zamyslet jezký den (p.s.: zrno mé bolestné pravdy říká, že text zní dost uraženě a nasupeně)

Radost: vis, mas pravdu a rikas to same temer co ja, jen volis jina slova, jine formulace. Pochopil jsi to jinak, nez jsem napsal, ale to je v poradku, kazdy jsme jiny. Bude stacit, kdyz si budes myslet, ze ten, ktery to psal vi o cem pise, ale ty by jsi to rekl jinak, pak se nestane, ze by te dojal, ale kdyz to ci ono prehlednes, ze mam pravdu (ci proste nema). Ale jinak v poradku. :-) Hezky den

Lidé, kteří neumí vytvářet, tvrdí těm co vytváří, že jsou slepí.

Duf: jde o to, ze do jiste miry, slepi jsme vsichni.

Jistý antický filosof (a propadám se hanbou, že si teď nemůžu vzpomenout na jeho jméno) si vypíchl obě oči, aby ho zrak nerozptyloval v POZNÁVÁNÍ PRAVDY. Žít ve vědomé lži rozhodně není to pravé ořechové, ovšem na druhou stranu - člověk potřebuje v životě alespoň něčemu VĚŘIT. A slovo víra samo o sobě znamená zcela iracionální ponoření se do nejistého, nezjistitelného. Jak napsal můj oblíbený básník Ivan Diviš: Kdyby nebylo Boha, dělat, jako by Bůh byl. Ale to všechno je jen tak na okraj, neber to, jako nějakou kritiku, spíš mi šlo o "odhalení" (mohu-li to tak troufale nazvat) dalších aspektů. Koneckonců to, co tvoří básník, je vždy svým způsobem iluze a lež. Jenomže se v ní tak krásně žije...

K čemu je pravda a jakou vzacnost si zani clovek koupi? Proč vmýchávat slova víra a pravda? Člověk musí věřit tomu, že pravda existuje a nenechávat se obelhát (viz. Platón a jeho jeskyně). To, že pravda vždycky bolí řekl svým způsobem již Sokrates, Platón řekl proč (viz. zase to podobenství o jeskyni, kdy vyjít z temna na světlo bolí). Já jen dodávám, že lidé často pravdu prostě znát nechtějí (viz. Erich Fromm - Strach ze svobody, viz. Luthre: Royum je devka dablova).

Ano, máš pravdu. Nechtěl jsem, aby to vyznělo, že zaměňuji slova víra a pravda. S Tvým textem to vlastně nemá žádnou větší souvislost. Je to spíš moje soukromá úvaha, ke které jsi mě podnítil. Ony pojmy - pravda, lež, víra mají (alespoň tedy mám takové zkušenosti) zcela jiný význam v rovině subjektivní a objektivní... Jinak skládám poklonu za Tvoji očividnou sečtělost.

Ja s tebou take souhlasim. Jde o to, ze vzhledem k tomu, ze neexistuje zadny svet krom toho v nasich myslich, je pravda velmi subjektivni.

To jsi trefil hřebík na hlavičku. "Svět je má představa" (Schopenhauer). Přesto jenom drobnost na konec - možná, že svět mimo naši mysl existuje, ale my ho nemůžeme poznat.

Tomu moc neverim, protoze kdyz vezmes obraz, tak je to pouze smesice ruznorodych barvicek, ale az v nasi dusi vyvolava nadherne predstavy. Svet z tohoto hlediska neni z barev, ale z atomu a az my mu davame podstatu