Chci...

Chci být hodná, milá, usměvavá. Proč jsem tak zlá? Zlost se ve mě hromadí a já nevím odkud se bere. Mám z toho strach.

 Jsem nešťastná a moc. Ale proč? Snad proto že už mě nemiluješ? Vždyť je to hloupé, tolik směšné...

Být nešťastná proto, že už mě nemiluješ. Nemůžu někoho nutit, aby mě miloval. Nemůžu po nilom chtít, aby mě měl rád, když už nemá. A tak jsem sama. Sama na radost a sama na bolest. sama na slzy a sama na smích. Tak proč být zlá? Vylévat si zlost na druhých a Tebe milovat? Jak snadné. Snad bych měla být hodná na druhé a Tobě zazlívat...

 Však ani toto nechci. I přezto Ti však asi v koutku duše zazlívám. Žes mě opustil a že mě nemáš rád. Že už nestojíš o mé šedomodré oči, blonďaté vlasy, rudé rty.

 Jsem krásná a Ty to víš. I já si musím začít sama sebe vážit. Tedy - jsem krásná, ikdyž dnes už pro jiného. Tobě to nevadí ,,má lásko,, , že mě snad někdo jiný bude mít? Dobře, souhlasím a nechám Tě svou cestou jít.

 Zapomínám, už nevím kdo jsi. Né to né.

Mám Tě navždy - na dně ve svém srdci. Budeš tam tiše spát a já Tě občas, potají samozřejmě navštívím. Sbohem můj milý, můj milovaný, můj drahý jediný. Já už chci jít. Mám také svou cestu a chci jí jít dál. Nechci se trápit, nechci být zlá a nechci ubližovat...

Jdu, den po dni minutu po minutě, krůček po krůčku.

Je to tak těžké, ale já se snažím! Musím to dokázat, musím a chci. Dokážu všem, že na to mám a hlavně tobě

,,moje stará lásko,,. Možná to nebude hned, možná to bude trvat měsíse a možná roky, ale já vím že přijde den, kdy budu svobodná...